Od doby, co jsem začala s Poselstvím jednorožců, uplynulo asi už moc času, nebo jsem prostě vyrostla. Každopádně i přes známé postavy a prostředí jsem četla hrozně pomalu, jako kdybych ani nechtěla. To se trochu změnilo při setkání Aranis s Veraginem - kteří se nakonec přece jen dočkali, když už ne tam, tak tady - a při rozplétání toho, proč vlastně unášejí kočkorohy. Ano, to tahle série ještě potřebovala: nějaké povídání o magických kocourech a také něco málo o trpaslících. Epilog ve mě vyvolal úsměv, protože kdo by něco takového, jako bylo tam, nemohl považovat za legrační? Jinak myslím, že pokud by se někomu mladšímu zdála původní trilogie příliš drsná, bylo by velmi vhodné mu doporučit právě tenhle dodatek, kde se Snížek doopravdy stává hrdinou.

Pořád marně čekám, kdy se M. Burdové podaří aspoň přiblížit ke Křišťálům moci, ale to by nejspíš chtělo další Deltoru, aby se mohla patřičně inspirovat. Snížek se z Paoliniho kočkodlaka vyvinul v jedinou osobitou postavičku série PJ, takže knížka i přes nevelký dějový potenciál působí mile (k tomu přispívá i obálka) a místy i rozesměje.