Spoiler! V knize je několik postupně se prolínajících příběhů. První je svojí tématikou hnusný, neboť v něm jde o pedofilii. Zároveň z něj vyplývá známé pořekadlo: „Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán.“ Druhý příběh je o siamských dvojčatech Annabel a Amy Wiksonových. Třetí (hlavní) příběh je o dvou dámách Leně a Lusy, které si jsou zpočátku podobné asi jako tenistka Serena Williamsová a hradní mluvčí Jiří Ovčáček. Obě knižní hrdinky k sobě postupně ale nachází cestu a zalíbení, takže k sobě začínají zapadat. Nakonec do sebe zapadnou nejvíc, jak to jen u dvou děvčat jde. Na závěr dvě ukázky: První širokopásmová ukázka, hodící se i do naší společnosti: „Dohromady tu sebranku drží jenom jedno: láska k čistý nepančovaný nemravnosti.“ Za tu „nemravnost“ by se dalo dosadit ledacos, že. Druhá: „Na tu zbotoxovanou mediální mrdku kašlu; ona a jí podobný jsou jako záchodová mísa, zvenčí hladký a bělostný, ale plný hoven a chcanek.“ Bez typicky drsného slovníku by to prostě nebyl on.

Po Edinburghu je tu osvěžující slunné Miami, dvě ženy a odvrácené strany přístupu k životu. Ačkoli obě mají v sobě cosi společného, cosi shnilého, Lucy je tak trochu ženský Begbie a Lena naopak hodná až to bolí, bavilo mě nahlížet do jejich sebezpytů až k úplným začátkům toho rance, co vlečou na zádech. Výlet do uměleckého světa Leny a bodybuildingu Lucy byl výletem za dvojčaty, co měla teprve srůst, a dík Welshovu peru byl tak unášející, že se to zkrátka hltalo samo.