Autorův styl mám velice rád a pokud by šlo pouze o pobavení, tak bych knize dal bez rozmýšlení čtyři hvězdičky. Autorovi ale pravděpodobně šlo o nějakou myšlenku. Ostatně kniha je prezentována jako fikce založená na aktuálním stavu Západu. Ale nemohu se zbavit pocitu, že jsem knihu vůbec nepochopil. Jde o autorovu predikci nebo je to míněno ironicky? První třetina je klasickým popisem životních strastí chlápka středního věku. Téměř povinná součást autorových románů. Druhá třetina rozehrává "převrat" v politickém životě Francie, který je dán vítězstvím islamistů v parlamentních volbách. Ta snadnost a hlavně rychlost přesouvá román z oblasti fikce do kategorie fantasy. Například předpoklad masového návratu žen z pracovního trhu zpět k výchově rodiny při zachování fungování moderní společnosti je až směšně trapný. Ale dobře, to téma by asi nebylo záživné a zabralo by to hodně místa. Pak by tedy nějaká myšlenka měla být v poslední třetině. Ale kde? Západ je vyprázdněn a už svým obyvatelům nenabízí žádnou motivaci. Moje svatá prostato to je novinka. Nečetl autor své předchozí romány? Hlavni hrdina trpí normální krizí středního věku a nikoliv nějakou existenciální krizí. Proč tedy ten přestup k Islámu? Jde o ironický popis politováníhodného chování normálního oportunisty? Pokud ano, budu si román muset přečíst ještě jednou, abych onu ironii našel. Závěr knihy je hodně prolnut úvahami o polygamii a návratu patriarchálního systému. Tato část mi přišla obzvlášť trapná. Opravdu po mě autor žádá, abych uvěřil tomu, že akademicky velmi úspěšný muž intelektuál, který i v sexuálním životě vyzkoušel celé menu, se zčistajasna spokojí s přemítáním o moudrosti Alláhově a s patnáctiletou sexuální otrokyní? Přesycenost západního člověka a z toho plynoucí zmatek je danost dnešního světa. Pouze si nejsem jistý zda problém s obezitou je dobré řešit vyvoláním hladomoru.

Podle mě skvělé. Kniha vyšla ve chvíli, kdy autora bude spousta kritiků osočovat z toho, že se akorát snaží využívat společenské nálady, ale když knihu opravdu přečtete, uvidíte, že to je jinak. Houellebecq totiž nestraší islámem, nestraší islámskými teroristy, místo toho ukazuje bezradnost a bezzubost naší civilizace, která po sobě nechá klidně šlapat bez odezvy. Jediné, co bych vytknul, byly sexuální scény, které jsou sice trés francaises, ale podle mě s dějem souvisejí jen úzce.