S touhle knihou mám trochu problém. Někde jsou jazyk a vršení metafor včetně trochu zkratkovitého rozostřeného pohledu úžasné, působivé a opravdu se zaryjí do srdce. Ale někde mi to prostě nefungovalo, nevadí lehce nejasný, jen naznačený děj, ale trochu to vadí ve vykreslení postav, prostě jsem dost často nerozuměla jejich jednání, a to mi brání příběhu plně porozumět a prožít ho. Začátek – návrat z koncentráku mladičké Gity je hodně působivý, malér z padesátých let a drastický příběh s miminkem mě naopak přinutil mít od postav určitý odstup, nějak toho bylo najednou moc … A ještě něco: pohled na českou vesnici je veskrze krutý, postavy s těmi nej nejhoršími vlastnostmi, bez výjimky, vedle toho jako kontrast dva lékaři – Gita i Diviš (a jejich pro mě ne příliš srozumitelný vztah), dva intelektuálové – co se týče etického přístupu – poněkud nadřazení ostatním. Váhám s hodnocením, nakonec tři plus.

Denemarková sype kila soli do historických ran a pro někoho možná až provokativně otevírá nepříjemné poválečné příběhy. Denemarková je známá svými jasnými názory a stanovisky a je pravda, že jsem se po několika stranách trochu bál, že dostanu knihu - tezi. A to nemám rád. Naštěstí se to ale v průběhu změní. Denemarková psát umí. Její styl, když si zvyknete, je vtahující. Určitě se nabízí otázka, jestli někdy není až příliš ornamentální, přičemž to vyprávěné tak ustoupí do pozadí, ale jelikož předkládá silný příběh, nemám pocit, že bych s postavami někdy výrazněji ztratil kontakt. Jedna z nejoceňovanějších českých porevolučních knih určitě stojí za přečtení. Příjemné čtení to není, ale dobré ano - byť pochopení mám, v tomto případě, pro různorodé hodnocení a pocity.