Po zkušenostech se Ságou a Y: Poslední z mužů jsem očekával další nekonečnou sérii a překvapilo mě, že Brian K. Vaughan tentokrát zvolil hodně ostré tempo, nabité jedním šíleným zvratem za druhým. A že se vůbec nedrží zkrátka – zmutovaní teenageři, dinosauři poletující oblohou, cestování časem a despotický hipík dohlížející na spořádanost reality. Tohle všechno je přitom jen střípek nápadů, jimiž Paper Girls hýří, přičemž celek dýchá fantastickou atmosférou končících osmdesátek, kterou Cliff Chiang dokonale vystihl. Ostatně jeho styl kresby dává vyprávění neskutečný švih, především pak díky nevyřčeným emocím, jež dokáže vystihnou několika zdánlivě jednoduchými tahy. Jak se však děj řítí ozlomkrk vpřed, s každým dalším sešitem jen stoupá počet otázek, které se šikují ve čtenářově mysli. Což byl v mém případě největší kámen úrazu, tohoto jinak sympaticky střeleného dobrodružství. Chci další díly a chci je pokud možno hned. Každý další den odkladu pouze tlumí mé momentální nadšení pro věc.

Že jsem tenhle komiks hanebně zapomněl ohodnotit, mi včera připomněla skvělá zpráva - konečně totiž vychází druhý díl! Konečně se dozvím, jak to bude s děvčaty dál a do jakých časových i jiných paradoxů skočí rovnýma nohama příště. První díl je totiž naprosto úžasné čtení - zábavné, napínavé, akční, ale hlavně o postavách, kterým stačí pár políček, abyste si je oblíbili. Mám rád, když začínm číst úplně nový příběh z úplně neznámého světa, se kterým se postupně seznamuji, rozkoukávám se v něm a přicházím na to, co a jak. Toho mi Paper Girls daly vrchovatě a věřím, že to tak bude i příště.