"PS: Kdo doopravdy vládne téhle potrhlé zemi? Tihle kreténi určitě ne." Kdo si nikdy nezkoušel představit, že je multimiliardář a může si dovolit vše, na co si vzpomene? Nejspíše se to každému stalo alespoň jednou. No a tohle je kniha o tom, jak to také může dopadnout. A koho při tom napadlo, že vlastně neví, co by s ním taková situace udělala? Stal by se z něj primitivní nabob, úspěšný byznysmen či mecenáš a filantrop? Tahle kniha vás donutí se nad takovouto situací zamyslet. Kde jsou hranice bezmezné dobročinnosti na jedné a sobeckosti na druhé straně. Obrovské bohatství sebou nese především obrovskou zodpovědnost a mám obavy, že se na to v (nejen) naší postkomunistické současnosti tak nějak zapomnělo. Musím se přiznat, že mám pro Vonneguta slabost už od půle 80 let minulého století a ta mě nikdy nepustila. Miluji jeho sarkastický a ironický humor, který je ale současně plný lidskosti a humanistického pohledu na svět. A tady je obojího v dostatečných dávkách. A Kilgore Trout samozřejmě nesmí chybět. "„Budu stoprocentně říkat, co mi pan Trout radí, a nezměním ani to nejmenší ze svého vzezření. Ale přece jen bych rád, kdybychom si mohli ještě jednou projít, co mi pan Trout radí." "Vždyť je to tak prosté," ozval se Trout. Měl sytý, hluboký hlas. „Už jste to probírali tolikrát," řekl senátor. „Ale i tak bych si to radši poslechl ještě jednou a naposledy," žádal Eliot. „Tak dobře," Trout si mnul ruce a upíral na ně oči, „to co jste dělal v Rosewateru, nebylo vůbec šílené. Byl to zřejmě nejvýznamnější sociální experiment současnosti, protože se v docela malém měřítku zabýval problémy, jejichž zdánlivá hrůznost nakonec díky důmyslným strojům zachvátí celý svět. Problém spočívá v tom, jak máme milovat lidi, kteří jsou naprosto zbyteční. "

Satirický podtext románu je zřejmý již od jeho prvních stránek. Břitký humor, pro který mám Vonneguta tak rád, se prostě nezastaví před ničím. Hlavní hrdina, kterého výčitky svědomí donutí stát se filantropem, má mé sympatie, i když je svým okolím za své chování považován za blázna. A tak si spolu s Kilgorem Troutem (oblíbenou postavičkou autora) říkám: kéž by jich bylo na světě více.