...i opustil bezpečí a jistoty stavby vět a významů a vydoloval pro nás slova nová, přizdobil je hravými "kolářovinami", abychom mohli přemýšlet a volat - to je krása! Nezapomenu na něhužal, strom obkvétající ptáky, ticho rozryté krvavou tramvají, zrzavý prs mraveniště...

Nastavuješ pravou tvář i levý obličej...tento úryvek se mi líbil nejvíce. Jinak ke smutné poezii si stále ještě hledám cestu, stejně jako k vinným klobásám. Musím do nich dorůst, jak říká moje babička.