Dobřeee, tak tohle bylo divný. Musím ovšem uznat, že čeští autoři při psaní podobných knih ani netuší, nebo možná někteří jo, z jak rozmanité kuchařky můžou vařit. Kombinace žánrů mě oslovila a hodně bavila. Příběh nechutně prachatého našince (to není vtip), který se (ve zkratce) vydá s rodinou prožít minulost formou jakéhosi LARPu a až na místě zjistí, že sice každá dovča slibuje neuvěřitelné zážitky, ale o některé člověk prostě nestojí... je parádně propracovaný. Autor nešetří odkazy na minulosti, hláškami a drobnostmi, soudruhy, těžkou prací a ruskou houslistkou... Pořád ale zůstává jaksi v přítomnosti. Ale fakt jenom šílenec se vypraví do takové doby :). Hrdina si správně myslel, že "když je to jenom hra, bude mít svá pravidla." No... částečně měl i pravdu.

„Mladá aktivistická novinářka se převlékala za dělnici a byla překvapena, že v novém století ještě někdo musí pracovat, místo aby si jednoduše vyplnil grant.“ Ondřej Hübl jakoby nevěděl, zda chce psát komediální sci-fi, společenskou satiru, nebo thriller z atypického prostředí. Začne tím prvním, zvolna změní na druhé a zavře třetím. Naneštěstí kombinace různých žánrů příběhu spíše uškodila. Ačkoliv je humor příznačně sžíravý, logika zápletky hapruje v důležitých momentech a ne vždy se nad tím dá mávnout rukou se slovy, že „u fantasmagorie se to neřeší“. Škoda, protože nápadů má autor na rozdávání a základní premisa Opony je perfektní. Navíc, když jde o navážení se do komunistů a lidské hlouposti, je na pana Hübla spolehnutí, že úderně trefí hřebíček do hlavičky. Jenže jakmile dojde na klíčové zvraty, děj ztratí dech. Následný vývoj působí zmatečně, třebaže v některých momentech překvapí novým směrem vývoje událostí. Šance však zůstávají nevyužity a původní záměr se vytratí do prázdna.