Postmoderní rozjímání o smrti očima sedmi (zemřelých) žen. Hodně mě zaujaly myšlenky o ortodoxně židovském pohledu na ženské tělo a líčení života v kibucu jedné z postav. Na můj vkus tam bylo trochu moc mystiky, ale jinak jsem byla spokojená a doporučuju náročnému čtenáři, který se rád nechá překvapovat rafinovaností zdatné autorky. Musí však unést pár sexuálně a jinak explicitních scén. Mě nicméně bavily.

"Oneiron..." Zvláštní pocity jsem měla při čtení této knížky. Přenést se na onen svět a prožívat vše s osudnými ženami. A co když je to všechno úplně jinak? Až na "druhé straně" zjistíme, kým jsme tady na zemi vlastně byli, že neznamenáme nic, že vše za čím se tady honíme je absurdní a i tak trochu zbytečný. Všimli jste si někdy, že květiny se nosí tomu kdo se uzdraví a vrátí se mezi lidi. A taky se nosí na hrob a na rakev. Ale nikdy se nenosí umírajícímu. Počínaje chvílí, kdy se umírající přestane uzdravovat a začne umírat, přestane také dostávat květiny. Květiny jsou najednou vulgární....ale proč???? :-/ Jelikož téma posmrtného života ráda vyhledávám, nenechal mě Oneiron chladnou. Čtivý, skvěle napsaný. "Co se stane až tady nebudu? Nic. A kde budu, až tady nebudu?"