Mně osobně Barronovy povídky sedí, nechybí jim strašidelnost, stupňující se napětí, které často vygraduje k nečekanému vyvrcholení jednotlivých příběhů.

Oceňuji výběr povídek. Každá byla vážně úplně jiná. Jako úplně jiná. Jiný podžánr a přístup k hororu. Různí lidé, diametrálně odlišní. Různá místa událostí. Bylo to neskutečně různorodé. Kniha, jednotlivé povídky, se mi četly dobře. Autor umí dělat kudrlinky, a po tomhle zážitku si jsem jistá, že jeho tvorbu už nezaměnitelně poznám. A ráda ji budu poznávat dál v dalších sbírkách a knihách. Vážně mi sedl tenhle styl psaní a celé to okecávání. Sice dobře okecaně napsané, na úkor toho závěrečného strachu jednotlivých příběhů, uznávám, ale ve výsledku to sedlo dohromady. Co mě mrzelo? V dosti povídkách se zmiňuje jakýsi folklór. Jasně, na klasické urban legend mě tehdy před lety utáhl Supernatural. Ale ohledně tohohle folklóru jsme byla ztracená. Je skutečný? Vymyšlený? Z části fakta a z části fikce? Ať je pravda kdekoli (a v jednom případě "Tam někde venku"), kvůli počáteční ukecanosti autora se toho o jednotlivých věcech moc nedozvíte. A to mě trochu mrzelo. Sakra, další autor ke sledování! :( Během čtení jednotlivých povídek, jsem hodně rychle pochopila, proč nikdo nepřidal jejich anotaci, přestože jsou povídky hodnocené. Protože je to pekelně těžký. Tak buďte na mé anotační výtvory shovívavý. Hodnocení jednotlivých povídek jako vždy u jednotlivých povídek. Jasný, ne? Když hodnotím povídkovou knihu a ne knihu, že? Na stejném místě vždy i pár frků. Čili, hodnocení knihy je tak nějak jenom orientační, hodnotila jsem především povídky, ne knihu jako takovou, protože je to jenom "výběr" ne "příběh za výběm" třeba jako Snové písně, kde jsem udělala výjimku. Co jsem si z knihy odnesla za poučku? Pokud máte čistou minulost budete před jejímy duchy v bezpečí? Jo, asi jo, to bude ono. Ještě něco. Nebála jsem se. Nekousala jsem si nehty a nečekala na "lekačku" jako nějaký neználek klasického hororu. Nebo mám spíš na horor jiný názor. Nepotřebuju střeva, která padají na podlahu a spoustu krve. Mě stačí to tíživé v nitru, které se vám zadere zároveň pod kůži. Dobrá hororová povídka se podle mě pozná jednoduše. Strach (ten hlavní, který chtěl autor vytáhnout z nitra čtenáře, ne žádný prvoplánový) přijde až potom po dočtení, když si začnete představovat věci.... Technická: škoda, že kniha měla dost stran s lehce mázlím textem. Nevím, zda to je plošná chyba nebo jenom pár kousků a jeden z nich jsem chytla právě já, ale mojim očkám to nedělalo dobře :(