V jednom z komentářů k Nemrtvé zbrani jsem se dočetl, že je to vlastně jihokorejské drama převlečené za space operu – od té doby se na tuhle sérii nedokážu dívat jinak. Jasně, je plná technologií, podivností, matematiky a obecně pokroucené budoucnosti. Zároveň ale nevsází na klasickou směs bitev a militaristických onanií. V mnoha ohledech je velmi civilní – víc než na okázalé popisy válčení se soustředí na to, co se děje v zákulisí. A když už se bojuje, daří se Nemrtvé zbrani, stejně jako předešlým knihám, vyhýbat zbytečnému patosu. Akce je rychlá a efektivní, tak jak by měla být. Po příběhové stránce Nemrtvá zbraň utahuje většinu potřebných šroubů. Ani tentokrát se přitom Yoon Ha Lee nebojí být netradiční a situace či zápletky neřeší na sílu co nejefektněji. Je spíš chytrý než pompézní, a pokud jeho zápletka směřuje k diplomatickému konci, prostě vám do ní nenarve vybuchující planetu a zmasakrovanou flotilu. I proto je Mašinérie říše sympatická a v konečném důsledku velmi uspokojivá.