Jak se mi první kniha ze série Nemocnice Charité líbila (byla jsem doslova nadšená), tak zde se dostavilo lehké zklamání. Autorka popisuje osudy úplně jiných osob, jediným pojítkem je pouze místo dění. Rahel Hirschová je silná mladá žena a navíc jedna z prvních lékařek, která si v mužském světě musí vydobýt svoje místo a respekt, který v té době nebyl ani zdaleka samozřejmý. Právě naopak - mužům se nelíbilo, pokud se ženy chtěly osamostatnit a pracovat. A potom je zde ještě Barbara, která pracuje v prádelně nemocnice a stará se nejen o sebe, ale i o svoji tetu. Jak je již uvedeno v anotaci, tyto ženy se spřátelí a začnou společně bojovat za svoje práva... Kniha popisuje poměrně dlouhý časový úsek, od roku 1903 přes celou první světovou válku. Bohužel je napsaná poněkud zdlouhavě, což jí ubírá na atraktivitě a čtivosti. Na druhé straně autorka zpracovala opravdu zajímavé téma, proto je velká škoda, že ho neuchopila nějak poutavěji. Za tuto určitou nevyváženost musím tedy jednu hvězdičku ubrat, jsem však přesvědčená o tom, že kniha si své čtenáře najde ;-).

I když se jedná o druhý díl může se číst i samostatně. Je trochu jiný než první díl a není úplně z prostředí medicíny ta je zmíněna okrajově, trochu mě to mrzelo... Příběh se zaměřuje hlavně na dvě odlišné ženy Rachel - židovka a lékařka a také první žena, která pracuje v Berlíně Charité. Barbora pochází z nižší třídy a pracuje v prádelně Charité a bojuje za práva žen. Náhoda je svede dohromady a stanou se přítelkyně. Srdcervoucí příběh odehrává se za 1 světové války popisy válečných zážitků na frontě, většina mužů musí do války a ženy to nemají snadné... Román se zabývá bojem žen za svá práva, jaká nespravedlnost v této době byla, jak se zacházelo se ženami. Postavy jsou autentické, sympatické... První díl se mi líbil víc, ale i tento příběh je krásný a najde si svoje čtenáře 4*