I mé druhé setkání s tvorbou francouzského spisovatele Jeana-Paula Duboise (*1950) se velmi vydařilo. S nadšením jsem přečetl jeho výborný román Život po francouzsku (2004, č. 2006 a 2020), za který dostal cenu Femina, nyní se mi stejně tak líbil jeho román Na světě žijeme každý jinak (2019, č. 2020), oceněný Goncourtovou cenou. Od autora vyšel u nás ještě humoristický román To nemyslíte vážně, pane Tanner (2006, č. 2014), ale ten mě neláká. Že "na světě žijeme každý jinak", dokládá Dubois ve čtivém, nepříliš rozsáhlém díle na příkladu několika velmi zajímavých postav kolem vypravěče Paula, který si odpykává dvouletý trest za napadení v montrealském vězení. Celu sdílí s hromotluckým příslušníkem Hells Angels Patrickem, před nímž mají ostatní vězni respekt a Paul se těší jeho přízni a ochraně. Patrick miluje svoji motorku, bojí se krys a trpí komickou fobií ze stříhání vlasů. Paul nám postupně odhaluje svůj život od dětství až po událost, která ho přivedla do vězení, a vzpomíná na své blízké, které postupně ztratil... Paulův otec je protestantský pastor původem z dánského Skagenu, který se oženil s Francouzkou Annou, která v Toulouse provozuje úspěšné kino. Po rozpadu manželství odjede otec do Kanady, kde však propadne sázkám a hráčské vášni. V Kanadě se ocitne i Paul, který pak léta pracuje jako správce velkého bytového domu v Montrealu a naváže vztah s indiánskou míšenkou Winonou, pilotkou hydroplánu. Důležitou součástí jejich života je i fenka Nouki. A samozřejmě obyvatelé bytového domu. S Paulem a jeho blízkými zažíváme různé vzestupy a pády života, v němž nic není černé ani bílé, hluboké emoce i jemný ironický humor, chvíle štěstí i nespravedlnosti, prostě to, co život přináší a který každý žijeme jinak, někdy se setkáme a jindy se míjíme...

Kniha se mi líbila a byl to příjemný zážitek. Souhlasil bych celkově s hodnocením čtenářky Audrina, neboť i i mě překvapilo nízké hodnocení. Možná jsem si svá očekávání nenechal kazit tím, že bych věděl nebo zjišťoval, že autor získal Goncourtovu cenu. Tu ostatně, jak jsem pochopil z doslovu, získal za své dílo, nikoli jen za tuto knihu. V závěru mi přišlo, že autor popletl cesty a letiště - myslel jsem si, že hrdina pojede do Dánska z Osla, nikoli, že přiletí na letiště do Kodaně... Všiml si toho někdo?