Obávám se, že nejsem momentálně knihu schopna příliš ocenit. Ať už kvůli nízkému věku, nedostatečnému vzdělání nebo velmi nerozvinutému smyslu pro cynismus. Co se mi ale strašně líbí, je, jak F. Scott Fitzgerald vždy nejprve popisuje ten bezstarostný život plný zábav, alkoholu a lásek se zaujetím, vášní a (hej, on tenhle život přece musel zbožňovat) a ke konci ho vlastně celý zkritizuje a nechá hlavní postavu samotnou. A přitom knihu napsal ještě před svatbou se Zeldou - před tou největší párty svého života. Ten kluk podle mě tušil, co ho čeká.

První část se mi jevila jako výtvor někoho, kdo má nesporně talent a zájem napsat knihu, ale nemá zatím tak docela o čem. Druhá část knihy mi přišla výrazně lepší a už více podobná tomu, jak FSF znám z pozdější tvorby. Ale i tak se u mně žádné nadšení nekonalo. Sice se tam našlo pár zajímavých myšlenek, to určitě ano, ale přišlo mi to celé poněkud neuspořádané a občas jen "jalově intelektuálské". Asi by mě to víc oslovilo ve dvaceti, dnes už jsem někde jinde a také už mi asi prošly rukama lepší knihy o dozrávání, univerzitním životě, prvních láskách nebo deziluzi. Krom toho, potkat Amoryho v reálu, úplně sympatický by mi se svou sebestředností nebyl. PS: četla jsem jako elektronické vydání od nakladatelství JHuslík a tak špatný komerční ebook jsem ještě neviděla. Plno překlepů. Tomuto nakladatelství se příště budu snažit vyhnout.