Geniální. Bill Willingham znovu předvádí, jak neskutečnou škálu nápadů dokáže uvést v život a to v širším kontextu událostí. Komukoliv jinému by se svět pohádek v naší realitě rozpadl po prvním albu, ale jemu to neskutečně funguje i u čtvrtého dílu, přičemž celek začíná nabývat epochálních rozměrů. Přestože je směr vyprávění tentokrát lehce předvídatelný a není tak sevřený jako v předchozím díle, díky finálnímu střetu jdou všechny výhrady stranou. Čím si mě totiž Mýty získaly už od začátku, je fakt, že se s ničím nepářou. Tady si čtenář skutečně nemůže být jist, kdo se dožije konce a už vůbec ne, jestli přežití jednoho neznamená zkázu pro všechny ostatní. Navíc, jak jsou jednotlivé postavy porůznu potrefené, nelze si nezamilovat i toho největšího křiváka. Pochod dřevěných vojáčků přináší zlom, po kterém už nic nebude jako dřív. Mýtov je válce blíž, než byl kdy dřív, a je otázkou, jestli hrdinové ustojí další zajímavé časy. To by v tom byl čert, aby z toho Willingham nevytěžil maximum.

Tohle byl masakr. Na prahu Mýtova se zjeví Kalkulka. A chce zůstat. Ale nic není takové, jak se na první pohled zdá. Je čas si vybrat jestli se vzdát nebo bojovat. Protože otroctví nikdy nebylo fajn, tak proč by měla být právě teď změna? Celá kniha byla prostě pecka a já hltala každou další stránku. Jedno shledání skončí v krvy, druhé v slzách štěstí. Ale tohle změní všechny... Měla bych zmínit ještě jednu věc, na kterou jsem zapomněla, protože čtu díly hned za sebou. Jde o vizuální stránku. Ta je luxusní. Nemyslím kresbu samotnou (to jsem už hodnotila), ale to všechno ostatní. Okna nejsou jenom nudné čtverce a obdélníky, ale i jiné tvary. Okraje jsou taky různě barevné. Nahoře a dole vždy něco, co souvisí s dějem. Mezi oknama jsou větve s listy a podivnými blbůstkami. Jde vidět, že si s tím autoři vyblbli a hezky svoje dítko vymazlili. Navíc je super, že na začátku každého dílu je "okénko" z minulosti postav. To je příjemné oživení. A dost to vysvětlí, jak se jednotlivé mýty dostali tam, kde jsou, když tak dlouho žijí mezi lidmi. A taky úvod "Kdo je kdo v Mýtově" každého dílu, který je pokaždé trochu jiný podle toho, co se stalo.