Je skvělé přečíst si v dnešní době něco takového: příběh krátký, prostý a jasný, kde spravedlnost vítězí v boji "muž proti muži", bez soudce a šerifa, kde je jasné od samotného počátku, na čí straně zákon je a jak si ten zákon bude bránit. Postavy se nevyvíjejí, hrdinové jsou už hotoví, mají v životě za sebou dostatečně dlouhou cestu, kdy si vybrali, na které straně budou stát. V příběhu není zrada, není překvapení, ani v romantické drobné lince, prostě spravedlnost zvítězí, byť se to neobejde bez jistých ztrát. Je to bezvadná připomínka doby a Ameriky, kde si každý sám musel uhájit svoje, před sebou i ostatními. Doby, kdy zakladatel ničím významného městečka jej ještě s potěšením obhlížel a zpovzdálí sledoval veškeré dění v něm. Doby, kdy se ještě stavěla železnice směrem na západ, ale už se nebojovalo s indiány. Jakkoli nemá v příběhu roli soud, tak spravedlnost a zákon je pěkně charakterizován právě v mysli soudce: "Nezáleží na tom, co přesně praví zákon, ten má všeobecnou platnost. Význam dává zákonu teprve soudce a jeho smysl pro spravedlnost. Vždy se vyskytnou rozdíly. Žádný případ není černý nebo bílý - existuje mezi nimi bezpočet odstínů šedi. ... Zákon je bludiště s nesčetnými odbočkami a spravedlnost jediná správná cesta, která tím bludištěm vede..." Až netradičně autor barvitě popisuje krajinu, scenérii, přírodu okolo městečka, protože o ni v příběhu hodně jde.

Chytlo a nepustilo. Jako vždy. Tady se člověk nemůže spálit.