Zajímavý kousek. Líbí se mi autorova filozofie i praktičnost a neextrémnost (alespoň v rámci možností jeho situace), s jakou ke svému projektu i k ekologii obecně přistupuje. A obdivuji jeho ochotu pomáhat společnosti. Velmi pěkně je v knize zdůrazněno odcizení lidí od přírody, sama si vzpomínám, jak jsem před léty v Anglii nechápala, když si moje anglická rodina odmítla natrhat výborné ostružiny v sadě za vesnicí a ten samý den si koupili plastovou vaničku ostružin v marketu... Nebyla to lenost či póza, ale prostě nevědomost - nenapadlo je, že ostružiny v přírodě jsou k jídlu. Trochu mi vadilo časté opakování a přehnané "sluníčkovství", které má na mě většinou antipovzbuzující účinek, ale nebylo toho v knize moc. Jsem ráda, že se mi podařilo sehnat pěkné anglické vydání Moneyless Man (Oneworld Publications, 2019), to české mi názvem ani přebalem není blízké. A teď nezůstat jen u čtení... "Už dávno jsem přijal fakt, že hnutí Freeconomy je věc, kterou lidé buďto vášnivě přijímají, nebo odmítají, a je jen málo mezi tím. Zajímalo mě jen žít způsobem, ve který jsem upřímně věřil; lidi ať si myslí, co chtějí." "Stopování je v mnoha ohledech dobrou metaforou života." "Musím se vypořádávat se světem, ve kterém žiju, ne s ideálním světem, jenž neexistuje."

Vzhledem k tomu, že jsem více jak 10 let strávil skautingem, mám k přírodě a jejím pokladům velmi vřelý vztah. Navíc mou celoživotní četbou je SAS - Příručka jak přežít, tudíž jsem schopen rozdělat si oheň, nasbírat bobule, sestrojit past, stopovat nebo postavit přístřešek proti dešti a větru. Tahle kniha nicméně trochu klame svým českým názvem. Když jsem si ji půjčoval z knihovny, myslel jsem, že Boyle se zřekl peněz kvůli cyklické spotřebě, konzumu a závislosti na něm. Jak ale poodhaluje originální název, jedná se spíše o představení hnutí freeconomy, což je něco na způsob tradičně pojatého a našimi předky vyzkoušeného způsobu života "něco za něco" anebo proklamovaného hesla "pošli to dál". Dalšími důvody byla i jeho "veganská víra" a to, že v penězích vidí právě ono zlo, s čímž teda osobně nemohu tak plně souhlasit. Kniha má nicméně široký záběr a kromě toho plánování a představení ideálů na prvních, několika desítkách stran se i člověk něco dozví o tom, jaké je to žít bez peněz. Hodnotu této knihy nicméně já osobně vidím v tom, že čtenáři neznalému některých pojmů a projektů trochu otevře oči, ať už v textu samotném nebo v rejstříku odkazů a zdrojů. Věděl jsem třeba o freecycle, kde se vyměňují a darují věci, nicméně jsem už neslyšel o couchsurfingu, což mi přišlo jako docela zajímavé. Dále se čtenář dozví něco o permakultuře a jejím otci Whitefieldovi, zajímavém projektu Zeměloď, kde Michael Reynolds staví soběstačné domy za použití odpadu anebo i Thoreauovi a jeho dvouletém pobytu v lesích u jezera, což popsal ve své knize Walden a jenž je vlastně i nepřímý zakladatel drtivé většiny dnešních ekologických hnutí. V neposlední řadě pak nakousne i myšlenky z dokumentárních filmů jako Zeitgeist. Kniha jako taková pak po dočtení spíše připomíná deník o pocitech a jednotlivých náplních konání jednoho dobrodince, zabalených do enviromentálních myšlenek o tom, jak se plýtvá jídlem a jinými přírodními zdroji, anebo jak se musíme odnaučit být tak závislý na ropě. Někdo by mohl namítnout, že Boyle místy zní jako pokrytec, což je z části pravda, ale zas na druhou stranu nikoho do ničeho nenutí a v závěru knihy vysvětluje, že je důležité se přizpůsobit svým osobním podmínkám a pocitům, ale aspoň něco dělat. To, že on to cítil takhle a udělal něco, v co věří, a co se ostatním může zdát jako nesmysl, potažmo navrácení se zpátky na stromy, stále ještě neznamená, že to je úplná blbost. Otázkou tedy zůstává, zdali se něco podobného dá rozběhnout i tady s naší českou mentalitou, kde stále více pořád platí, že se věci spíše kradou, než darují zadarmo či za práci.