„Láska je přechodné šílenství, vybuchne jako sopka a potom opadne." Tato "definice lásky" pochází z knížky Mandolína kapitána Corelliho. Ale, co myslíte, je to tak? Na začátku příběhu Možností milostného románu jsem si na ni vzpomněla, měla jsem totiž pocit, že přesně o to tu běží, a samozřejmě, chtěla jsem zjistit, jak to teda je, resp. o co tu jde? Dala jsem na doporučení nefernefer - viz. komentář níže, přestala se tak úplně soustředit na příběh a vrhla se na to, co je za tím vším, čemu říkáme láska, ukryté ... na emoce, na pocity, které se autor pokusil s námi, čtenáři, sdílet. Nechala jsem tedy slova a věty plynout ... "vůbec mi nedávalo smysl, že by někdo psal o tom, co se běžně děje" ... ale je to tak, jsou totiž v každém z nás, přichází zcela přirozeně, a jsou naší přirozenou součástí - řeč je tu samozřejmě o emocích, to ony jsou tím stěžejním, na co se v téhle knížce soustředit. Ať už se jim totiž bráníme, nebo se jimi necháváme unášet, jsou tu a ovlivňují každého z nás, a samozřejmě, stojí v první řadě, u všech pocitů týkajících se ... lásky. Děkuji mé oblíbené nefernefer, protože právě její komentář, hovořící o sdílení, mě nasměroval tím správným směrem, a přesně ukázal na to, o co tu jde - jak už jsem řekla, příběh vlastně není vůbec důležitý, takových milostných příběhů, kde se TO děje (proces od zamilování se až po konec jedné lásky) je téměř nekonečné množství, miliony variací o TOM hovoří. Ale tady mají hlavní slovo do nejmenších a nejniternějších detailů rozpitvané a sdílené, myšlenkové i tělesné ... pocity... "psát milostný román je jako vytvářet patchwork ... s každou větou upadám v podezření, zda jsem látku svého života neutkal podle jiných milostných románů, co hůř, podle písní a reklam, podle filmů a seriálů, podle vašich facebookových statusů ...". ... analyzující s filozofickou přesností všechny etapy milostného citu. Souhlasím, že je to asi jediný způsob, jak tuhle knížku přečíst a odnést si z ní opravdu to, co se autor čtenáři snažil zprostředkovat ... pochopení toho zvláštního procesu, kterým každý z nás, když se zamiluje, svým vlastním, osobitým a jedinečným způsobem prochází, a který má, přesto přese všechno, něco společného (se všemi ostatními), a to je to, co autor téhle knížky hledá a pojmenovává ... "Proč jsme vlastně jeden s druhým? Snad jsi chtěla slyšet nějakou svou vlastnost, která ti připadá zvlášť žádoucí ... nebo jsem měl zmínit pestrá potěšení ... tvého těla. Ale já mlčel a cítil, že s tebou nejsem z žádného určitého důvodu ..." ... jen mi chvílemi přišla na mysl otázka ... jak moc? ... a jak hluboko? ... je potřeba rozpitvávat důvody ... toho, co prožíváme? "Jenže co proti tomu znamenají nějaké naše vlastnosti nebo schopnosti?" Čtěte, pokud si právě o tom chcete popřemýšlet ... a sdílet své pocity! PS: do paměti i do srdce se mi opravdu vryl výlet s babičkou a dědou na Pálavu ... "Pustil jsem jim potichu Johnnyho Cashe, a vystoupil z auta, abych je nerušil. ... Takže to existuje, říkal jsem si. Je možné spolu zestárnout ..." "One man, one wife, one love for life Memories are made of this" (Johnny Cash)

Možnosti milostného románu bych popsala jako experimentální literární koláž, v níž se autor snaží rozpitvat svůj milostný vztah s partnerkou Ninou. Jelikož autor sám sebe v knize staví do pozice vypravěče a píše o událostech ze svého skutečného života, dá se to tedy považovat za autobiografický příběh. Přesto se na několika místech nabízela otázka (a to již ze samotné výpovědi autora), co je ještě autobiografické a co už je fikce. Čtenáři samotnému to asi ve výsledku může být jedno, co všechno je ještě realita a co již fabulace. Faktem je, že autor přichází se zajímavou kompilací událostí, úvah či ukázek z jiných děl točících se kolem vztahu dvou lidí a kolem základní otázky - proč jsou dva lidé vůbec spolu? Zároveň se autor zabývá otázkou, jak je možné, že to, co nás ve vztahu na začátku navzájem přitahuje, může být zároveň důvodem, proč se rozcházíme? Jak jsem již zmínila, Němcův román je intertextuální - autor ve svém románu jako součást příběhu používá texty jiné, které doplňují to, co se Němec snaží vyjádřit. To samo o sobě není vůbec špatná věc - objektivně řečeno to knihu rozhodně ozvláštnilo a své místo to tu má odůvodněně. Nicméně subjektivně musím říct, že jsem asi na některé pasáže a ukázky z děl nebyla správně naladěná, takže mi to ne vždy sedělo. Autor sám se jeví jako intelektuál s velmi širokým kulturním rozhledem a jako člověk, který rád hloubá nad různými aspekty života, což se hodně promítá i do knihy. Najdete zde odkazy na filmy, režiséry, herce, filozofy, spisovatele, skladatele či konkrétní literární nebo hudební díla. Přiznám se, že jsem místy měla trochu problém některé odkazy a narážky správně uchopit, neb je můj rozhled či kulturní záběr méně široký nebo jde trochu jiným směrem, než je tak tomu u autora. Z tohoto důvodu se mi to místy nečetlo úplně dobře, ale to je spíše problém můj osobní než problém knihy. Tuto knihu je pro mne bůh ví proč těžké hodnotit. Když jsem byla ponořená do příběhu, i přes některé svízele mne vcelku bavil, ráda jsem ho četla, našla jsem v něm řadu zajímavých myšlenek. Ale nejsem si jistá, že je to ten tip knihy, co ve mně bude dlouho rezonovat a co bych si pamatovala dlouho po přečtení. Přitom nemohu říct, že by to byla špatná kniha. Výsledkem tak jsou momentálně slabší 4 hvězdy z 5.