Obávám se, že nám to všichni milovníci Saturnových prstenců dají pěkně sežrat. Purgatory – posádka, která má mnohá tajemství. Jenže, když se stane průser, je potřeba jejich tajemství odhalit. A pak je teprve začnete vnímat. Zaslouží si odpuštění, nebo patří před soudní tribunál? Dobrá, tak že partu tu máme. Možná si jí mnozí o oblíbí. V tom nevidím žádný problém. Trochu horší mi připadá scénář. Všechno to dění kolem nějaké stěny u Saturnu mi připadá lehce zmatené. Pár hrdinů, nějaký ten posera – pohoda. Ale zatím nebylo vůbec vysvětleno, vo co jako go. V prvním díle nazvané Geneze se toho moc nedozvíte. Je to vlastně takové seznamování s hlavníma hrdinama. Tedy, pokud je za hrdiny přijmete. Citát: Strach je normální věc, nebezpečná je až zbabělost. Druhý sešit je zcela podobný prvnímu. Plody poznání pro čtenáře nepřinesou plody poznání, ale jen chaos. Něco jako; jeden za všechny, všichni za jednoho, a hrrr na ně, my jim to ukážem. Ale skutek utek. Nějak mi dost dlouho trvalo se zorientovat. Od kresby také nečekejte nějaký skvost. Je to obyčejná, skoro až nevýrazná tvorba, která ve vás nevzbudí nějaké umělecké nadšení. Ovšem posádka eskadry Purgatory vypadá na partu fakt tvrďáků a tak jsem jim moc a moc fandil. Citát: Další, kdo zpochybní některé z mých rozhodnutí, skončí na úklidu hajzlů, i kdyby to byl generál!

Poctivá military sci-fi, kde je kladen důraz jak na soudržnost nespolehlivého kolektivu, tak na tajuplnost konfliktu, o kterém stejně jako čtenář nevědí pořádně nic ani sami jeho protagonisté. K tomu prvnímu mám výhradu pouze tu, že takhle nezodpovědná a vzpurná jednotka by v reálu prostě v armádní hierarchii fungovat nemohla. Ohledně toho druhého se nemohu dočkat pokračování, protože Denis Bajram přišel přesně s tím, co mám na sci-fi nejraději – nepochopitelné fyzikální úkazy a v pozadí toho všeho nepřítel, jehož cíle jsou křišťálově jasné. Nabít a zabít. Zároveň jsou však ponechána otevřená vrátka pro případné zpochybnění stávajících informací, aby jednoznačnost celého konfliktu nepadla na hlavu pouze jedné straně, ostatně jak už to ve skutečných válkách občas bývá. Příběh tak opakovaně překvapuje vývojem událostí, který je zcela nepředvídatelný a také těší srdce futurologa neokoukanými nápady nebo fascinujícími scenériemi. Tohle je pravá vesmírná epika s trochou toho střílení kolem.