Nebudeš nenáviděti pouště, že v ní vody není. Leč báti se jí budeš. To budeť dobrý začátek. (Evangelium zdravého rozumu podle Jonase) I když si myslí, že přišel o všechno, zbyla vlastně ještě řada věcí, které může ztratit . . . Na další dva díly Hrobaře jsem se těšil. První dva svazky jsou perfektní a já doufal, že ne jinak to bude i s tímto dílem. Tak že další dva sešity se jmenují Bílý indián a Salvaje. Po předchozích událostech je Jonas opět odkázán jen sám na sebe. Tak jsem byl zvědav, kam ho cesta zavede. Ono přeci jenom, když vám do života kvákají dvě ženy, nestojí to za moc. Naštěstí už je Jonas zase sám a má spoustu prostoru. Malá ochutnávka: Jonas Crow je potulný funebrák hledaný pro řadu vražd, kterých se měl údajně dopustit na konci občanské války, v dobách, kdy se ještě jmenoval Strikland. Od těch těžkých dob se toulá po Západě a jeho jediným přítelem je ochočený sup jménem Jed. Několik měsíců měl Jonas naději, že svou samotu ukončí díky společnosti dvou žen, Číňanky Lin a Angličanky Rose. Ta první se mohla stát jeho přítelkyní, ta druhá ženou, na kterou celý život čekal. Obě ho však opustily a jemu zase zbyly jen potulky a mrtvoly. Bílý indián je prvním, respektive pátým sešitem v tomto dobrodružství. Jenže . . . abych napsal pravdu, trochu mi to od začátku zavánělo nelogikou. Například Jonas odmítne vykopat mrtvolu z hrobu, ale zároveň na nej zaútočí nějaký indián, aby tu mrtvolu nevykopával. Ale, přeci, Jonas už jasně řekl, že to neudělá. Tak proč ten útok? A už v situacích před touto scénou to silně haprovalo. Navíc je tady strašně moc mluvení, moc keců. Bílý indián je zatím nejhorším příběhem v této sérii. Citát: Společné hroby nedělám nikdy. Ani sešit šestý Salvaje, mě nepřesvědčilo, že bych se měl nějak radovat ze smrti. Táhne se to ve stylu Bílý indián moc řečí, málo akce a celek je divný. Opravdu jsem od Hrobaře očekával rytmus prvních čtyřech sešitů, ale tohle mě prostě nebralo. Tak že jsem se vlastně u posledního dvojsešitu kochal jen kresbou. Ta se velmi povedla. Co se týče scénáře, poslední dva díly v této sérii mě moc neoslovily. Tak že tři šerifské hvězdy. Citát: Nesáhneš na nebožtíka, co už patří funebrákovi, nebo o koule přijdeš.

Neviem, nejak ma to nechytilo. Pritom je v tom všetko: Indiáni, kovboji, Divoký západ, mystické indiánske pohrebiská, smrtonosný sup, zrada, krv, vlaky rútiace sa strmhlav po železnici postavenej v divokých skaliskách, lukostreľba, prestrelky, smrť číhajúca na každom kroku. Kebyže sa čosi takéto ku mne dostane v 9O. rokoch, kedy som bol puberťák, dalo by sa moje nadšenie krájať motorovou pílou. Ono je to nakreslené pekne, s citom pre detail a má to super farby. Indiánsko-zimná výprava tomu veľa dáva, ale scenár ma nebavil a bol príliš ukecaný, hoc áno, páčilo sa mi, že u Dorisona len málokto je vyložene dobrý, alebo vyložene zlý a áno, sú tu svine, ale vlastne aj ich motiváciám chápete. Lež to nie vždy stačí. Tentoraz to nestačilo. „Prevýchova“ Indiánov je vo všeobecnosti silná a nosná téma a dodnes nemalá trauma v srdci tak americkej, ako i kanadskej spoločnosti a po druhom čítaní to do seba lepšie zaklaplo a chytilo ma to... ale nie na 4*.