Plné hodnocení nedávám, protože mě vyprávění nechytlo od začátku a také mi některé části připadaly moc dlouhé (popisy řízení lodi). Ale od poloviny jsem byla lapená a napnutá, jak vše dopadne. Oba hrdinové mě trochu štvali (David víc), ale spíš tak nějak normálně (a v 66 bych chtěla mít takovou fyzičku jako Signe). Téma je alarmující a působivě popsané, i to vzájemné propojení příběhů v samotném závěru se mi líbilo.

Když jsem knihu začala číst, vůbec jsem netušila, co od ní můžu čekat. Jediné, co jsem věděla, bylo, že se docela líbí, a že jde o environmentální román. A jelikož mám ráda knihy s hlubší myšlenkou, chtěla jsem to zkusit. Kniha má pomalejší rozjezd, až jsem se bála, že asi nepůjde o nic světoborného, ale příběh se četl snadno a rychle odsýpal. Ani jsem nevěděla a vydýchávala jsem konec. Kniha se nečte snadno, protože nám nastavuje zrcadlo, nastavuje zrcadlo našemu lidství. Vůbec jsem nečekala, jak tohle skončí a teprve až v druhé polovině jsem začala tušit, kterým směrem příběh jde. Žasla jsem nad tím, jak jsou oba příběhy pro sebe navzájem důležité a tesknila jsem nad hořkosladkým koncem. Kniha nám dává možnost si hrábnout do svědomí, ale také je to příběh veliké naděje. Kniha na mě hodně zapůsobila. Doporučuji, pokud máte stejně jako já rádi knížky, které vás zasáhnou a mají přesah.