Wow, to čučím. Autora neznám a tuto knihu jsem vyštrachala zřejmě ze seznamu některého zdejšího uživatele a připsala na seznam k přečtení. Knihu jsem slyšela. Přes 170 stop, tyjo. Zježila se mi srst, když jsem to viděla na playlistu. Ale při poslechu mě jakékoli pochybnosti přešly. Bylo to výborné. Hrdina má (ne)příjemnou vlastnost "být držka," což je strašně super. Jen v kontextu dob, v nichž žil, se to rovnalo sebevraždě. Ale on na to jaksi... kašlal, abych byla slušná. Protože, když za jeden život stíháte tolik věcí, na malichernostech nezáleží. Lidé, kteří se dokážou rozčilovat kvůli blbostem, nic neprožili. Asi tak. Bohužel až pozdě jsem si uvědomila, že některé citáty by bylo hezké si zapsat. Hrdina si též hodně psal. A pak si to nastrkal do tuby v análním otvoru... v kriminále. No co, když to není kam dát? A jsou-li to věci, k nimž lnete, zadek je v tomto případě jediné bezpečné úložiště -:))). Takže jsem nakonec ráda, že jsem si nic nevypisovala. Zdraví méně škodlivé bude si příběh znovu poslechnout. Časem. Třeba až zase budu řešit blbosti.

Netradičně začnu úryvkem; popisuje smrt jedné maďarské krásky za války a charakterizuje pojetí celé knihy: "…byla tak krásná, nebýt těch bobtnajících kalhotek pár vteřin po její smrti. Tohle bude mít pořád v hlavě. Jako by z ní vylézal nějaký odporný had neštěstí a zkázy. K čemu je krása, co je to krása, když z ní vyjde taková hromada sraček? Zíral do jejích nehybných rozevřených očí a plakal. Viděl plné rty, co se před chvílí smály. Samé sračky. Všichni jednou zmizíme. Proč tady jsme?" Autor se na více než 400 stranách pokouší udělat pořádek ve svém mozku, k prasknutí nacpaném existenciálními otázkami. Slouží mu k tomu části vyprávěné jím samým, ale bohužel i jedinečný Bernardův příběh. Obě jsou propojením vulgarity a hledáním smyslu života pomocí otázek a především hotových ODPOVĚDÍ. Ty dvě hromady (jedna - řečeno autorovými slovy - sraček s mrdáním, šukáním a prdelemi, druhá narvaná moudry a poučeními), které se do sebe stékaly, mě na střídačku znechucovaly a ubíjely. S autorovým pojetím jsem se minula – mám ráda, když čtu příběh a sama si díky němu kladu otázky a hledám odpovědi. A asi poprvé se naprosto míjím s výborně hodnocenou knihou od českého autora své generace i pocitově a citově.