Na čtení mám nejvíc ráda, když mě nějaká knížka překvapí - tématem, postavami, tím, jak je napsaná... . V této, se mi překvapení dostalo vrchovatě, byla to pecka, jak se píše v komentáři níže. Už ten název, který vzbuzuje zvědavost (jakože cože - jak by řekla hlavní postava), hovorový jazyk a třeba originální pojmenování postav (zvláště některých), to mě neskutečně bavilo. Hlavní hrdinka, beze jména a s neurčitým zaměstnáním a mnoha sourozenci, vypravuje o sobě, o rodině a blízkých, o lidech, které zná a kteří mají zase svoje příběhy. Děj má zajímavý vývoj, s odbočkami krutě reálnými, s nadhledem vysvětlujícími a zasvěcujícími, ale i humornými (když už to přišlo, tak jsem při čtení doslova vybuchovala smíchy) a je tu i drama, vztahy, pocity, napětí... a mnoho jiného, o čem jsem četla se zaujetím. Hrdince jsem moc držela palce - je jí 18, snaží se po svém přežít v nebezpečném prostředí a má o ni zájem nebezpečný chlap (propánatyvolejána, jak by řekl třetí švagr :). Obdiv patří severoirské autorce i české překladatelce. Děkuji za přesné komentáře od Atuin a TaťkaHraboš - ty mě ke knížce dostaly. A skvělá obálka, samozřejmě.

Autorce se v Mlíkaři podařilo navodit atmosféru napětí, strachu, beznaděje, zoufalství, nedůvěry a zrady panující v Severním Irsku v posledních třech dekádách 20. století, kdy byla tato země zmítána etnickými a náboženskými nepokoji. Na můj vkus až přemíra slov proudících z úst protagonistky příběhu. Pro sdělení " hlavní myšlenky díla" by úplně stačil i poloviční rozsah románu, místy to byla docela nuda. Párkrát jsem se zarazil nad výrazy, které mladá vypravěčka použila: zdály se mi k jejímu věku a postavení nepřiměřené. Ve srovnání s jinými knihami oceněnými Man Booker Prize , které jsem v poslední době četl, se Mlíkař zařadil na chvost mého Top -10 žebříčku.