Knížka je osobní příběh českého chirurga, který se na 3 měsíce připojil k Lékařům bez hranic na Haiti v roce 2010 a v roce 2012 se tam vrátil. Na knížce je znát , že byla původně psaná formou blogových příspěvků, které vznikaly bezprostředně každý den přímo na misi. Je pravda, že mě od soucitu s pacienty odrazovalo to, že si svá zranění způsobovali většinou sami svou nezodpovědností. Je jasné že se musí i toto řešit, ale představovala jsem si humanitární pomoc jinak. Nejvíc mě zasáhla část o choleře, ale ta byla zmíněna jen okrajově , to je samozřejmé , protože se netýká chirurgie. Lékaře bez hranic obdivuji a věřím, že se ke své práci musí stavět s nadhledem a musí mít právě i tu dobrodružnou povahu a odvahu. Knížka je plná fotografií , které mě asi zaujaly nejvíc. Jestli je tato prvotina nejslabší, jak jsem se tu dočetla , tak se určitě moc ráda pustím i do dalších knih od Tomáše Šebka.

Mnooooo... podle hodnocení ostatních nyní očekávám těžký útok na svou osobu, ale já této knížce nedám příliš dobré hodnocení. Předně však musím napsat, že si pana Šebka velmi vážím a klobouk dolů před jeho prací. Dělá něco naprosto úžasného a ušlechtilého a já si nedovedu ani na vteřinu představit, že bych tuto práci dělala já. Oprpavdu - pane Šebku, jste kabrňák! Ale teď ke knize: přečetla jsem ji za jeden den, ale... mám tam kopu ale. Nelíbí se mi pojetí. Myslím, že samotná mise v Haiti má v sobě tak ohromný potenciál pro naspsání naprosto dokonalého příběhu, ale tady mi přijde, že autor nevyužil tento potenciál. Na druhou stranu - není se čemu divit. Je to lékař, nikoliv spisovatel. Neseděl mi slohový způsob. Přišlo mi to napsáno tak, jako by autor neměl čas psát. Což věřím, že v době, kdy byl na Haiti, čas určitě neměl, ale myslím, že by neškodilo knížce dát více času. Z knížky mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu naprosto neuvěřitelný příběh, který poukazuje na zcela jiný svět, ale na druhou stranu jsem při čtení citila nějakou pomyslnou zeď mezi mnou a tímto místem, kterou tam postavil autor. Ale jak říkám - pana Šebka si nesmírně vážím a i přesto, že to nebylo úplně moje gusto, si ráda koupím další jeho knížky. Omlouvám se, že mám jiný názor než ostatní.