Skláňam sa pred všetkými z projektu Lekári bez hraníc !!! Vzdávam hold ich pokore, ľudskosti, rozvahe, odbornosti, obetavosti, empatii, húževnatosti........ Je neuveriteľné, čo všetko sú schopní dokázať pre záchranu "obyčajného" ľudského života a popritom riskujú ten svoj. Obdivujem pána Šebeka za štýl akým svoje skúsenosti odprezentoval, kde opisy ťažkých zranení svojich pacientov a ich záchranu podával s nadhľadom dokonca niekedy so šípkou humoru. Ku každému aj zdanlivo beznádejnému prípadu pristupoval s pokorou a maximálným nasadením a prednášal na mňa nádej a vieru v uzdravenie jeho pacientov. Preto som pri čítaní nepociťovala smútok alebo depresiu, ale nádej a radosť, že medzi nami, niekedy trochu zbabelcami, existujú vyvolení, ktorí svoje poslanie plnia na 100%.

Ty krá ...so. To byl mazec. Člověk se asi po deseti kapitolách začte, čeká obvyklé knižní pročítání, ale tenhle poctivý dokument vás doslova pohltí. Dostane se vám pod kůži a rozcupuje vás na kousky, když s „Dr. Thomasem“ absolvujete operace na sále ...ve dne v noci ...mnohdy v poklusu za bojových podmínek. Hrubé a sprosté výrazy vás možná zprvu zaskočí, ale pak si na ně zvyknete. Prostě sem tak nějak patří. Doslova cítíte, jak jsou tu pro některé ventilem - únikem před úplným zblbnutím a totálním zmagořením. Skoro 24 hodin na sále ...a druhý den nanovo ...téměř dva měsíce na jeden zátah. To bych nedal. Afghánistán je jeden velký kotel pekla a zase pekla, ráje je tam pomálu. Lékaře bez hranic proto obdivuju. Á la prochaine, doktore Šebíku, díky za knihu. Pro mě byla jednou z nejlepších, kterou jsem letos četl.