Mám ráda místa, kde příroda převzala opět vládu a z původní vesnice a všech těch osudů zbyla jen rozpadlá stěna nebo studna. Především zmizelé osady Rychlebských hor jsou mi blízké, hodiny bych dokázala sedět na loukách u Hraniček a přemýšlet, kdo a jak tam asi bydlel... Proto jsem sáhla po této knize, bohužel ke mně styl F. Springera nepromluvil tak, jak bych si přála, prostě na mě od začátku chrlil fakta a já za nimi neviděla konkrétní lidi a osudy. Ale určitě je velké plus, že se do takové reportážní knihy pustil, a pro ty, kterým jeho styl sedí a mají rádi staré zmizelé osady, to bude zajímavé čtení.

Nebudu lhát, série Prokletí reportéři mě zaujala vizuálem a později mě nalomil marketing na sociálních sítích. Reportážní knihy vůbec nečtu, vlastně ani články ne. Nakladatelství Absynt je mi ale sympatické natolik, že bych si teď chtěla přečíst skoro všechny tituly. První volba padla na Miedzianku, protože námět mi oživil vzpomínky na návštěvu slovenské vesnice Koš, která se částečně propadla také v důsledku důlní činnosti. A kniha se mi ohromně líbila, ze začátku jsem se místně i časově ztrácela, ale nakonec jsem se chytila a příběh docela obyčejné vesnice mě pohltil. Líbilo se mi, že autor si po celou dobu zachovával reportážní přístup a nikoho nehodnotil. Přestože místy zapojil fantazii a některé pasáže jsou velmi obrazné, kniha působí věrohodně a je takovou zkrácenou, čtivou kronikou jedné dědiny.