„Člověk, kterej hledá smysl svýho života ve vás, protože ho neumí najít nikde jinde, vám ani tak neprojevuje lásku, jako vás spíš drží jako rukojmí.“ „Takový krásný jazyk máme a ty do něj cpeš cizí slova.“ Knížku jsem dostal darem a tak se nebudu řídit heslem; „Darované Metě na schopnosti moc nekoukej“. Musím přiznat, že jsem to chtěl po několika stránkách zavřít a nedočíst. Prvních 70 až 80 stran je opravdu vopruz. Ale na rozdíl od zbytku příběhu je to alespoň ucelené. Další části dobrodružství jsou roztříštěné a neucelené. Nejvíc mě štvalo přeskakování v ději. Ale znáte to, každý příběh, aby byl zajímavý, „musí věci uvíst do pohybu, ideálně nějakým spektakulárním a vzrušujícím způsobem.“ To se právě pomalu stane někdy kolem té osmdesáté stránky. A od tý doby by se to mohlo zdát zajímavé. Sice to stále hapruje, ale čtenář už má cíl a je zvědavý, jak to dopadne. Malá ochutnávka: „Kolik už tý věci je?“ zeptám se skepticky při pohledu na zaprášenej VHS přehrávač. Pokrčí ramenama. „Víc než tobě určitě. Tehdy se věci nerozbíjely jako dneska. Teď si musíš novej mobil kupovat každý dva roky, protože je naschvál dělaj tak, aby se ti co nejdřív rozbily . . .“ „Jo, jo jasně . . .“ „Můj první mobil vydržel bez nabíjení třeba dva týdny, víš?“ „No jo, ale taky v sobě neměl internet, foťák, pět různej aplikací na vyhledávání kamarádů a džípíesku.“ „Aspoň mě skrz něj nikdo nešpehoval.“ „Fun fact?“ Je to docela vážný a vlastně i smutný příběh o stalkování. Jenže se schopnostmi, které hlavní hrdinka Lenka i uzurpátor mají, to dostává trochu jiný náhled na stalking. Moc jsem se nesmál. Dokonce ani v případě, když se na scéně objevují kačenky Rachel QuackAdams a Ryan Gooseling. Tito dva tvorové tak trochu do příběhu zasahují a někdy jsou i chytači stresů Lenčiny spolubydlící. Nemá to nouzi o dramatické situace, sem tam je to odlehčené nějakou povedenou hláškou, ale vše je to vlastně psané až moc zbytečně dětsky. Opravdu to chtělo trochu přitvrdit. A bohužel, konec mě zklamal. Čekal jsem něco hektičtějšího a dramatičtějšího, třeba něco ve stylu X-Menů. Ale skončilo to, jak to skončilo, a já můžu jen hodnotit. 60% Citát: Svobodu. Jo, tu máme. Jsme k ní odsouzený. (Vždycky z tebe může být Wolverin.)

Nečekaně svěží příspěvek k superhrdinům. Oživeno situačním humorem, netradičním stalkingem, učebnicovými podobami sexuálního obtěžování a nekonečnými psychickými souboji s matkou. To vše v domácím prostředím pražských mileniálů. Audiokniha, příjemný hlas Kristýny Podzimkové. 80 % (zatím 463 hodnotících s průměrem 88 %).