Sice smutný příběh,ale velice dojemný.Kniha je psána ve dvou časových liniích,ve kterých se setkáváme s Tildou nejdříve ,jako s dívkou a pak již jako s dospělou a jejím dědečkem ,který trpí Alzheimerem.Příběh dědečka při čtení připadá velice humorný ,ale v podstatě je smutný život s touto nemocí musí být velice těžký pro obě strany-chce to opravdu velikou lásku a trpělivost. Konec knihy mě velice dojmul,kdy se Tilda loučí s dědečkem a on jí říká"Já vím kdo jsi.Ty jsi moje malá princeznička" Kniha ,která vás pohladí.

Další pěkné čtení z edice7lásky - rodinné vztahy a nevyléčitelná nemoc .... Kniha je pojata s humorným nádechem - ten výlet do Benátek je téměř neskutečný .... Ale v podtextu cítíme smutek z odchodu blízkého člověka - a úvahy o odchodu ze života .... " Moci usnout, když je život prožitý - to je dobrá věc .... Člověk může odložit tíhu, kterou nesl .... je volný ... " Podnětné čtení - vztah seniorů k vnoučatům bývá plný pochopení .