Tak jako Robert Heinlein ve svém románě Měsíc je drsná milenka stvořil mimořádně precizní a životaschopnou politologii lunární společnosti, tak totéž v bleděmodrém zopakoval Greg Bear s osídleným Marsem. Za průvodkyni bouřlivými roky nám vybral studentku správy a řízení státu a později prezidentku Casseiu Majumdarovou. A podobně jako Heinlein se svými měsíčními katapulty, včleňuje Bear do pohříchu nudných politických tahanic nemalou porci vzrušení svou teorií Bellova kontinua, v jejímž rámci je možné měnit fyzikální konstanty vesmíru, takže přesun libovolné hmoty na velké vzdálenosti se stává více otázkou soustředění operátora, než čehokoli jiného. A když už jsem u toho srovnávání s Heinleinem, Bear daleko více pracuje s emocemi, a co víc - jde mu to na výbornou. S jeho postavami si dokážete vytvořit vztah a v jejich jednání nalézt smysl. Akce, kterou rozehraje při konfliktu Marsu se Zemí, je spalující smrští, jíž se vyrovná máloco. První polovina románu je přesto těžké sousto. Všechna ta meziplanetární politická obsese, analýza společenských struktur, fyzikální teorie částicových konstant, kvantová mechanika - to vše je obrovský, těžko stravitelný balík, kterým je nutno se prokousat až k samotnému jádru příběhu. Pokud vydržíte, budete královsky odměněni, pokud nemáte trpělivost, čeká vás zklamání.

V podstatě politický thriller o boji Marsu za nezávislost na Zemi, vyprávěný ve formě pamětí bývalé marťanské političky a prezidentky. A právě to, že sledujeme postupné zhoršování vztahu mezi oběma planetami z pohledu nejprve radikální studentky, pak začínající političky až po vrcholnou představitelku planety, dělá z Marťanské cesty víc než jen další z mnoha hard scifi. Líbilo se mi asi ještě víc než Královna andělů.