Poněkud realistický román, ale bez smrtelné vážnosti realistických románů. Moderní i klasický současně – vlastně bych řekla, že ve své klasičnosti zachází mnohem dál než k realistům 19. století. Snad až do renesance, kdy se zrodil vztah spisovatel-výtvarník. Když Houellebecq popisoval umělecká díla Jeda Martina, musela jsem myslet na Danta, který jako první literát vůbec věnoval pozornost malířům. Vytvořil tak to pouto mezi umělcem slova a obrazu, na něž autor „Mapy“ navazuje – tradičně, odvěce, evropsky. Fascinovaly mě paralely mezi Jedovou a Houellebecqovou prací. Jed reflektuje řemesla o sobě; Houellebecq reflektuje Jedovo řemeslo výtvarnické, a ještě k tomu vlastní řemeslo spisovatelské, když prokládá vyprávění texty jiných žánrů. – Jed zvěčňuje svoji současnost, křehkou přítomnost průmyslového věku; Houellebecq dělá totéž: uchovává v díle jména firemních značek. Řekla bych, že Houellebecqův postup, když ze sebe samého učinil námět vlastního díla, se dost podobá Montaignovi. Má Montaignovu subjektivitu záběru i objektivitu podání. Jedině proto je jeho postava snesitelná, dokonce roztomilá. S tím nabručeným, nečistotným a depresivním Houellebecqem bych klidně zašla na kafe. „Mapa" se výborně čte. Dokonce jsem si u ní uvědomila, že chuť číst dál – prostě ze zájmu o dílo –, kterou ve mně vzbouzí, jsem už dlouho necítila. Užila jsem si nejen Jedův příběh, ale i všechna ta zadumaná zastavení nad Beauvais, mouchou domácí nebo omezenou životností oblíbených značek. Mimochodem, autor má u mě plus za svoji lehce vegetariánskou úvahu o prasatech. Nejvíc mě ale nadchly pasáže o Williamu Morrisovi. Kdyby šlo knize přidat speciální hvězdu za Williama Morrise... Tyhle části pro mě znamenají jakýsi zásadní kvalitativní posun, ba přímo zlom. I samotné monology, oba vedené stárnoucími muži, v sobě nesou preraffaelitskou nostalgii a něhu. Pro mě vrchol díla.

Prvý Houellebecqovský trpký zákusok ktorý som okusil. Doma máme aj Možnost Ostrova. Mapa a Uzemie ma každopadne patrične nažhavila aj na ostatné tituly autora , od ktorých očakávam viac vecí ,, z druhej strany" ľudskej mentality. Mapa a uzemie ale viac ako slusna kniha ktora skutocne donuti zamysliet sa nad viac vecami nez len podstatou umenia.