S autorkou máme jedno společné. A ne, není to, že jsme obě matky, ale skutečnost, že z našeho dítěte zřejmě vyroste slídivý extrovert :-). S Janou Bitalovou jsem se setkala, aniž bych to tušila, při čtení jednoho z jejích "deníčků" na eMiminu, což jsem si uvědomila, když jsem na něj narazila v této knize. A tímto ještě jednou děkuji zmíněnému mateřskému serveru za výhru v soutěži - kniha dorazila včera a přečetla jsem ji s chutí za jeden den (kdy mne navíc skolila nějaká viróza, takže o to líp se mi stonalo). V tom je ovšem za mne jádro pudla: přečteno jsem měla velmi rychle. Příběhy, jak je uvedeno v anotaci zde na DK, jsou krátké, někdy čítají jen dvě strany malého formátu (kniha je menší než klasická A5), takže je rodič (a obzvlášť rychločtenář) přečte za chvilenku. Protože já jsem však čtenář sobecký a věčně hladový, jsem schopná vydobýt si doma na čtení času mnohem víc, takže za mne byla délka neuspokojivá. Autorka píše čtivě, svižně, ale kdyby některé situace či formulace rozvedla, za mne by to vůbec nebylo na škodu. Tudíž, trpí-li někdo stejným nešvarem, doporučuji si čtení dávkovat a nečíst na jeden zátah... Druhou věcí, kterou bych knize vytkla, je absence obsahu, jež čtenáři ztěžuje možnost vrátit se k některé z historek, která ho pobavila či zaujala. Stejně tak mi trochu vadilo řazení příspěvků ze sociálních sítí v závěru knihy - ty jednotlivé posty mohly prokládat jednotlivé kapitoly, graficky i čtenářsky by to na škodu nebylo, zatímco takto jsem byla mírně zklamaná, že se nekonají další příběhy, ale jen opis statusů. Ačkoli uznávám, že některé z nich byly hodně vtipné! A stejně tak i řazení příspěvků mi chvílemi přišlo trochu nelogické, ale to může být dáno tím, že vznikaly spontánně, bez budoucí snahy být katalogizovány a tříděny. Část knihy "Zachyceno na sociálních sítích" odráží i 4. rok života Emily, ten ovšem v knize zachycen není. Nezbývá tedy než doufat, že autorka bude své zkušenosti s dcerkou reflektovat dál, jak píše šéfredaktorka časopisu Můj Svět na obálce knihy ;-). Tříhvězdičkové hodnocení dávám nejen kvůli výše zmíněnému, ale i proto, že kniha mi nepřinesla nic moc nového. V dnešní záplavě blogů a deníčků na téma rodičovství a mateřství je to další z mnoha vyprávění osobních prožitků a zkušeností s vlastním dítětem. Ano, je psané vtipně, čtivě, v některých situacích se člověk najde, ale srovnám-li například s "NeMámou" Sarah Turner, byl to pro mne spíše průměr. Čímž knihu vůbec nechci hanět! Za přečtení stojí, pobaví a rozesměje, jen bych asi váhala s koupí a zařazením do knihovničky, protože podobných příběhů si člověk dnes může přečíst vícero. Pro Emily to nicméně jednoho dne bude dobrá vzpomínka na batolecí a školkové roky ;-). Osobně jsem zvědavá na omalovánkovou část, ilustrace jako takové mne úplně neoslovily (což je věc osobního vkusu), ale líbí se mi nápad nechat si je vybarvit dětmi (byť formát, brožovaná vazba s měkkou obálkou, a typ papíru nahrávají spíše dětem starším s lepší jemnou motorikou). Třeba se ještě s knihou doma dočkáme přidané hodnoty! Pro mne, která už má i to třetí (které autorce věštila paní v bazénové šatně), toho bylo v knize málo a příliš stručně; jsem zmlsaná. Kdybych nečetla nejrůznější deníčky na eMiminu, nepřečetla Malého prevíta a NeMámu a jiné, hodnotila bych vyšším počtem, protože Bitalová psát umí (pominu-li tedy nadužívání slova "robě"...). Knížka může být hezkým dárkem (a navíc za přijatelnou cenu) pro kamarádku, která je v očekávání či s čerstvě narozeným miminkem - věřím, že některé situace jí budou velmi blízké. Pro bezdětné to může být forma antikoncepce, pro ty, co se již nemoudře stihli rozmnožit, pak lehká oddychová jednohubka, v níž častokrát poznají sami sebe. A rodiče starších dětí možná nejednou při četbě zamáčknou slzu, že dokud jejich potomstvo bylo mladší, bylo to vlastně všechno tak nějak krásnější :-). P.S.: Knížka opravdu není špatná! Nerada bych, aby můj komentář a hodnocení vyzněly nějak zle. Pro mě jen postrádala "efekt nového". "Mám život plný zábavy," zhodnotila dnes uplynulé tři roky Emily, když mě od stolu sledovala, jak připravuju oběd. Hezké. Ale je dost dobře možné, že má po mě sklony k ironii... "Maminko, je v té čokoládě alkohol?" "Je, miláčku."

Mamou s humorem je pěkné počtení, u kterého jsem se často hlasitě smál. Jako táta několika dětí jsem si v ni našel i mnoho zajímavých a pro mne překvapivých pohledů maminky na výchovu své dcery, které my tatínkové občas nevidíme, třeba jenom z toho důvodu, že u toho kvůli práci nejsme (přikrmování, oblékání…) Tahle knížka tak doslova zve nepropást ani chvilku s a užít si naplno ty první roky dítěte, které se už nikdy nebudou opakovat.