Po příběhově tragickém románu Země bez zákona, kterému navíc zlomil vaz i autorův slohový styl, jsem měl trošku obavy z připravované ságy Brány Skeldalu. Výsledek je nakonec, abych tak upřímně řekl, uspokojující. Jindra se v psaní neskonale zlepšil, i když samozřejmě naleznete v knize nějaké ty podivnosti, ale již nepůsobí jako pěst na oko, jako tomu bylo v předchozím románu. Celou knihou se nese lehký humor, který vám místy připomene Prattchetovu Zeměplochu, což kvituji s nadšením. Ovšem co už tak bezva není, je absence silného příběhu, který by měl být u ságy (zvláště takhle populární) povinnost. Kapitoly, kdy se vůbec nic neděje, střídají kapitoly, kde se sice něco málo děje, ale čtenáře se to nikterak nedotýká. Kupříkladu celé první dějství jsem těžce bojoval s nudou a občasnými touhami knihu odložit nedočtenou. Naštěstí se tento nešvar skutečně týkal jen oné první části. Taktéž, když už si vymyslíte vlastní svět, měli byste ho čtenáři trošku více přiblížit, to mi tu chybělo. Také víme, že Brány Skeldalu jsou velice populární počítačová trilogie s prvky RPG, kde to jiskří boji, magií a zrůdami. V celé knize byla jediná potvora, ale hlavně minimum soubojů a magie. Doufám, že to následující díly napraví. Naopak překvapením byla poslední kapitola knihy, která naopak vysoce zvedá čtenářův zájem o pokračování příběhu. Takže ano, nakonec i já přijímám pozvání k druhému dílu knihy (snad nebudou vycházet s ročními odstupy).