Fantasy moc nemusím, potřebuji při čtení reálné jádro. Protože jsem o této knížce předem nic nevěděla, tak mě první kapitoly trochu zmátly. Pak jsem si vyhověla, vynechávala jsem vkládané povídky a četla plynule jen autorčin deník, což je žánr, který naopak vyhledávám. Hodnotím potom spíš život člověka než to, jak autor píše. A před tímto životem si klekám a lituji, že už skončil. Taková síla a zároveň taková skromnost! (...Mám nějakou cenu? Ne. Vždycky jen povinnosti. A chyby. Vady. Hříchy...) Přitom její povolání lékaře a úžasná spisovatelská plodnost dokazuje pravý opak. Obdivuhodná žena!

Jana Rečková napsala knihu, kterou jsem v pubertě četla snad šestkrát. Vydala jí tenkrát pod pseudonymem. Až někdy na vysoké škole jsem se dozvěděla, že má zbožňovana Joanna Railly je Jana Rečková a od té doby jsem jí měla ve velké úctě. Když jsem úplnou náhodou (existují vůbec?) narazila na tento titul, věděla jsem, že si ho musím přečíst. A kniha mi potvrdila, jak byla Jana geniální. U první povídky mě bavily víc ty části z Janina života ale u druhá povídka mě lapala do osidel a u třetí jsem, přiznám se, přeskakovala deníkovou část, abych se dozvěděla, jak to dopadne na Haťi. Psát uměla výborně a při čtení děníku mě moc mrzelo, to trápení se tloušťkou, vzhledem.