Kurt Knispel je pro našince rozhodně zajímavá postava. Legendární německý tankista, který začal i skončil svůj život na našem území, zarostlý bouřlivák opovrhující nadřízenými i nacistickou ideologií, přesto nejúspěšnější tankové eso se 169 vítězstvími. O to víc zamrzí jakým způsobem je kniha o něm zpracovaná. Franz Kurowski moc psát neumí a jeho text je neskutečným mišmašem, kde je někdy za těžko se vyznat. Moc tomu nepřidává ani veskrze problematický překlad z němčiny a v mnoha případech věty vůbec nedávají smysl. Ve spleti všelijakých frází a opakujících se informací se tak Knispelův příběh rýsuje jen velice těžce a až na pár vzpomínek kamarádů by se dalo říct, že text je až zbytečný. Jako doslova blesk z jasného nebe tak působí bezchybný doslov Vlastimila Schildbergera z Moravského zemského muzea, kdy máte najednou pocit, že text dává konečně smysl, je poutavý, napínavý a dozvíte se z něj pomalu víc než z předcházejících stránek. Druhá věc, která stojí za zmínku je bohatá fotografická příloha, kdy sice ne všechny fotky se týkají Knispela, ale jsou zajímavé a veskrze dobré.

Kniha je pro mne velkým zklamáním, malou výpovědní hodnotu knihy snižuje ještě katastrofální překlad do češtiny, kdy často některé věty skoro nedávají smysl, natož aby tvořily nějaký prolínající se celek. Knihu berte spíše jako hold německému tankistovi s kořeny v Sudetech. Kniha ho popisuje jako vojáka, který si důsledně plnil svoje vojenské povinnosti, ale nepodlehl nacistické ideologii a odvážně proti ní vystoupil, když se na jednom nádraží zastal mláceného vězně dozorcem. Samozřejmě z toho byly problémy a kdoví jak by dopadl, kdyby se ho nezastal velitel jednotky. Zřejmě právě kvůli jeho postoji ho vyšší velitelé nechtěli moc vyznamenávat i přes jasně dokázané úspěchy na vojenském poli a návrhy jeho přímých nadřízených se často někde výš "ztrácely". Jinak je kniha napsána strašně chaoticky a nepřehledně - autor například označuje Knispelovu jednotku pořád pod číslem útvaru v kterém vznikla i když sloužila pod jiným útvarem a uvádí tak například dvě označení jednotky za sebou. Vadilo mi i neurčení tanku v kterém na začátku jezdil - z chaotického popisu asi rovnou Panzer IV ? Poté jezdil již s tanky Tiger I a II což je v knize neopak nesmyslně několikrát opakováno. Popisy nasazení a bojů vycházejí ze vzpomínek Knispelových spolubojovníků, kteří přežili - daly by se popsat jako tank vyjel a bum - zničený ruský tank, velitel Kurta pochválí a ten skromně řekne: dělal jsem jenom svou práci (tato jeho odpověď je v knize zmíněna několikrát). Knispel zničil 168 spojeneckých tanků (samozřejmě některé z nich na vzdálenost, na kterou ho protivníci nemohli ohrozit - výhoda německých tanků Tiger I a II a jeho kanónu 88mm, kterým mohli ničit tanky na vzdálenost i 2,5km....tuším, že v knize se popisuje i zničení tanku ve vzdálenosti 3km), podle spolubojovníků měl perfektní vidění, odhad situace, výborně se uměl orientovat v terénu a měl cit pro taktiku a pro ukryté nebezpečí - to jim několikrát umožnilo přežít a dělalo z něj výborného tankistu. Zemřel na konci války na českém území poblíž Znojma při tankovém boji. Dodatek knihy je od českého badatele pana Schildbergera mladšího, který vypátral Knispelův hrob - a na základě důkladné analýzy ostatků a vzpomínek přeživšího spolubojovníka z posledního Knispelova boje, který se přihlásil, objasnil pan Schildberger poslední hodiny Kurta Knispela, které se v do té doby vydané literatuře popisovali úplně jinak....