Zase jednou kniha, která mě naprosto pohltila. Jen ten konec mi připadal nějak nedotažený, pár stránek navíc bych ještě snesla. Pokud by nepokračovalo to moralizování od Zealanďanky. Hodnocení ale nesnižuji, příběh mi brnknul na tu správnou strunu a přestože Trifidi jsou nepřekonatelní, moc se mi to líbilo.

Po dočtení zůstalo mnoho nezodpovězených otázek. Co bylo Utrpení, kdo byli ti "lepší lidé" a kde přesně žili? Pár stránek tomu mohl autor věnovat a odhalit i tuto oponu. Příběh mi připomínal čarodějnické procesy ze Salemu, kdy se také hledala na člověku odchylka od normy. Pokud normu nesplňoval, .... Téma, která rasa je nadřazenější, bude lidstvo pronásledovat až do konce věků. To je nikdy nekončící boj. Jedni budou vytlačovat druhé, získávat jejich půdu, ohrnovat nos nad jejich vzhledem a myšlením, bát se odchylek a ničit neznámé. Wyndham napsal opět napínavý příběh. I když na Den trifidů to nemá. To byla zatím autorova nejlepší kniha.