Krev není voda... Chronologicky se jedná o deváté pokračování ze série Naše Město... Blíží se konec roku 1992 a dochází k jednomu z posledních federálních zločinů - vraždy... Obětí je Slávka Sedláková, přičemž její vraždu, a stopy po ní, se pokusil pachatel zamaskovat požárem... Ve vedlejši místnosti navíc umírá při požáru - udušením i její dvouletá dcera... Případ se pokouší vyřešit Krauzův kolega ze školních policejních let - Václav Nosek (s ním jsme se mohli seznámit v časově předchozím Rudém kapitánovi)... K vyšetřování případu se však dostává i Richard Krauz a jeho kolega - Jozef Fischer, přezdívaný Chosé... Další případ vraždy - mladé dívky v parku, které pachatel podřízl hrdlo, se již delší dobu pokouší vyřešit dvojice Váňa a Kuky... Poměrně málo prostoru v tomto pokračování dostává dvojice zkušených detektivů Eduard Burger a Oto Hanzel... Více ke knize neprozradím... ;-) ... Staří harcovníci Berger a Hanzel si pamatovali zlaté socialistické časy, kdy řešili tři vraždy do roka. Havaj, tři případy se daly vyřešit s jedním prstem v ... anebo vedle. Jenže najednou přestala socialistická statistika platit, všechny ukazatele kriminality vyskočily vzhůru a ulice kypěly násilím. Truchlivou skutečnost, že počet darebáků naráz stoupl stonásobně, nikdo nekompenzoval stonásobným zvýšením počtu policajtů. Zůstali titíž, a ti měli stonásobně víc práce...

Dobrý a výborně čtivý kriminální román, jehož příběh se udál v nedávné historii. Stejně jako v jiných dánovkách jsou tu v popředí sympatičtí detektivové Kraus a Chosé, jejichž "chlapské" hlášky se nesou v pátrání od začátku až do konce. Škoda, že nevím, jak opravdu dopadl bratr, který prostě "byl zmizen a nikdy ho Ríšan s Chosém nenajdou". Tipla bych. že by si klidně moh žít třeba ve Venezuele, neboť "krev není voda". Ideální čtení na chalupu, kde jsou se mnou ještě dvě živější dětičky. :))))