Pohled obyčejného vojáka, respektive později vojáka nižších hodností, je nový pohled k pochopení existence legií, i když chybí mezinárodní pohled. Důležitá pro mě byla i časová osa, protože jsem o legiích nikdy nečetl ucelenou knihu popisující celé období. Graficky kniha nemá chybu, a kéž by takových knih vycházelo víc, krásné kresby a papír, který se neleskne.

Abych se rovnou přiznal, trochu tápu v pocitech, jak vzpomínky na Velkou válku rodáka z jihočeské vesničky přijmout. Graficky je kniha zcela bez diskuze zpracovaná skutečně nádherně, což se dnes často nevidí. Ilustrace Václava Šlajcha dávají příběhu atmosféru až takovou snovou a ilustrátorsky knihu perfektně podtrhují. Horší je to však s editorským zpracováním, které není zrovna nápomocné v orientaci textem. Ať už je to dáno zpracováním deníků samotného Václava Trešla nebo pozdější úpravou, kdy historiografické komentáře sice osvětlují danou situaci, ale přece jsou někdy vsunuty rušivě. Stejně jako dělení textu do podkapitol, které nejsou příliš směrodatné pro obsah. Poslední, malinkou, a pro současnost typickou, vadou jsou tiskové chyby, které se v závěru počínají hromadit. Tím bych však "kritikou" asi ukončil. Protože paměti Václava Trešla mají především obrovský přínos. Můžeme se sice pobavit o tom, že světovou válkou prošel spíš jako turista (zvlášť při návratu do nové vlasti se kniha mění v milý cestopis), který využil možnosti vystřídat několik uniforem a vyhýbat se přímým bojům, když mu osud přihrál možnost volby, ale jako pozorovatel a posuzovatel je nedocenitelný. Což z jeho deníků činí historický pramen prvotřídní kvality. Když se čtenář dostane přes první polovinu, která mě osobně příliš nebavila, bude čtenářova trpělivost odměněna. Očima Václava tak můžeme pozorovat formování československých legií v Rusku, dění v něm a na tehdejší východní frontě, stejně jako bezprostřední svědectví o obou revolucích na začátku dvacátého století v Rusku. Následně roli a osudy československých legionářů i částečné osvětlení - z pohledu řadového vojáka - poměrů, které zavdaly příčiny k zatažení do politického dění a dlouholeté nevraživosti mezi Čechoslováky a Rusy. Části, kdy Vašek nastoupí do legionářského vlaku a putuje Ruskem k Vladivostoku a vůbec popisuje bolševickou revoluci, považuju za nejzajímavější. Nemálo pozoruhodné jsou i Trešlovy filozofické soudy nad tehdejším politickým děním obecně. Jinak je jeho osobnost povaha zvláštní, která u mě příliš sympatií nevyvolala. Přesto se mi líbí teorie, že nejprve bych měl člověka soudit jako bytost a až pak podle jeho kastovního zařazení, ačkoliv svá slova Vašek sám dobře neguje, když vyjdou najevo jeho předsudky vůči Židům (dané dobou) či nesnášenlivost vůči monarchii (ať nese jakoukoli korunu). Inu, není možno se dle pravidel řídit dokonale. A proto, abych to dále zbytečně nenatahoval. Kronika mojí velké války je rozhodně knihou, která zasluhuje pozornost v rámci legionářských dějin naší první armády i světové války obecně. Jelikož dějiny tvoří jednotlivci, jsou jejich příběhy tím nejcennějším pramenem. Zvlášť jsou-li zaznamenány osobně, jako v případě rodáka z jihočeských Myslkovic.