Jedna ze čtrnácti knih, které jsou k dnešnímu dni vedeny na DK pod štítkem Jan Palach, 1948-1969. Jediná od zahraničního autora. Poslední slovo v ní však má Petr Blažek, sám historik a spoluautor publikace o Janu Palachovi (vydané již v roce 2009). Píše: ,,(…) Příběh mladíka, který obětoval svůj život, aby zabránil nástupu tyranie, oslovuje mnoho lidí po celém světě dodnes. (…) Publikace Anthonyho Sitruka přichází do českého prostředí v situaci, kdy odkaz protestu Jana Palacha nabývá znepokojivých paralel. K moci se třicet let po pádu komunistického režimu opět dostává komunistická strana, byť její současné volební výsledky paradoxně slábnou. Pohled zvenčí, i když někdy klouzající po povrchu, je v tomto bolestivém kontextu cenný a umožňuje hlubší promýšlení nejen významných historických křižovatek v našich dějinách." Podtrhuji sloveso “umožňuje“ a přidávám taktéž čtyři hvězdy. Mám totiž ráda tyhle dvojknihy stojící někde na pomezí reportáže a biografie, které mi dovolí nahlédnout do zákulisí svého vzniku, do hlavy autora, do navzájem se předbíhajících asociací, tápání a psaní,… zkráceně do jeho boje s informacemi. Bezelstného boje. A líbí se mi, že i na úkor vážného tématu nechtějí být didaktické. Jsou nedotažené, kostrbaté, ale přesto v nich lze najít něco nového a neznámého (nějaké jméno, termín nebo lokalitu), lze nad nimi přemýšlet, opravovat je a hanit. Koneckonců, i to má smysl. -------------------------------------------------------------------------- CITÁT: O mimořádných činech se obvykle mluví jako o něčem nenormálním, psychopatologickém, ale v tomto konkrétním případě o to nešlo. Jan Palach nebyl nemocný, netrpěl sebevražednými sklony. Nechtěl primárně zemřít, chtěl probudit lidi. - str. 120

Nečekejte klasický životopis. Tentokrát se do zmapování posledních dnů Jana Palacha pustil francouzský spisovatel, který se narodil šest let po Palachově smrti. Přijede do Prahy, bez znalostí českého jazyka a pokouší se hledat fakta a svědectví o událostech, které hýbaly dějinami naší země. Je to nezaujatý a jak sám autor říká, trochu zprostřovaný pohled zvenčí. Pohled, který je reálný a podle mého názoru pravdivý. Je bez sentimentu a dokud jsem se nedostala k poslední kapitole, měla jsem pod kontrolou všechny emoce - a nebylo jich málo. Helena a její výpověď mě rozsekala na kusy. Krásná kniha a plná bolesti.