Znáte Dearyho sérii Děsivé dejiny? K Děsivé Dominikánské republice se nedostal, ale ani nemusí, protože Junot Díaz ji napsal za něj. Mix krutostí, absurdity, humoru černého, že by mohl sbírat bavlnu, a vtípků o nerdovi Oskarovi, pojďme si to užít, jen se občas zamyslete, čemu jste se zrovna zasmáli. Dějiny státu a rodiny se prolínají, ale čím dál do historie, tím víc mě to zajímalo. Trujillovu diktaturu jsem neznala a Díazovo pojetí mi přijde zvolené přesně akorát - pokud to nemá být objektivní historická publikace, je nejlepší neutápět se v sentimentu a zoufalství pojednat se zoufalým humorem. Tragédie se tím neumenší, naopak se vyrýsuje ve vší nesmyslnosti. Oskarova současnost, která směšnost doplňuje citem a upřímností, mi přišla o něco slabší, ale to v konkurenci dějin národa není žádná prohra. Bavila jsem se, poučila jsem se, byla jsem zaujata. Ve všech ohledech mnohem víc než u spousty vážných románů z nedávné historie, které mají zřejmou ambici zaujmout postoj, ukázat na všechno bezpráví a vyždímat ze čtenáře emoce až do mrtě.

Tragikomicky podaná historie jedné dominikánské rodiny na pozadí diktátorského Trujillova režimu. Sleduje nejen krátkou a trnitou životní cestu neustále beznadějně zamilovaného panice Oskara, ale i stejně nelehké osudy jeho dědečka, matky a sestry. Příběh protkaný spoustou popkulturních odkazů a podle očekávání i nějakých těch nadpřirozených prvků v podobě rodinné kletby fukú, mužů bez tváře a zjevujících se zlatookých mangust. Drsné, hravé, zábavné i dojemné, ale po celou dobu svižné a osvěžující čtení.