"Zdalipak jste už snídali?" Nehledejte do paměti se vrývající příběh. Dějová linka je spíše odrazovým můstkem pro plejádu aforismů, společensko-historickou, sarkasmy a ironií prošpikovanou satiru, dílko krátké, úderné, cynické, zhusta politicky nekorektní ("to byl vtip") a přitom příjemně osvěžující. Takže pokud se snad někdo cítí dotčen, ať už třeba Ouředníkovým krátkým pojednáním o křesťanství, morálce nebo čímkoli dalším, neměl by si dle mého brát jeho hlášky příliš k srdci. Stačí se zamyslet a zvážit pohledy z druhé strany. Případný odsudek se mi totiž jeví snadný, ale poněkud prvoplánový. Ouředník se notabene vysmívá všem a všemu. Padni komu padni. Jak já se bavila! I když ke smíchu v konečném důsledku člověk moc důvodů neměl. Ale smát se sami sobě, to přece umíme, ne? Prostě co věta to perla. Byť někdy poněkud neuctivá. "Země nad tři slabiky neexistuje. (Československo) Koupili jste si mou knihu? Nebyl to šťastný nápad. Kdyby Německo vyhrálo předchozí válku, nedošlo by k následující. Věřící byli lidé, kteří žili (rozuměj žijí) v bázni boží. Inteligence je omezená ze své podstaty. Hloupost nezná hranic. Byla to lež, ale napříště pravda." Mimochodem, není svět jako svět...

Dielko je svojou kombináciou jemného humoru a politickej nekorektnosti naozaj osviežujúce (to nerátam ostatné špecifiká, ktoré prispievajú k tomuto efektu). Žiaľ, pokiaľ ide o jeho názov a celkový dojem z prečítaného, tie síce v pamäti utkvejú, no o samotnom obsahu to povedať nemôžem. Inak, čo sa týka tých pocitov z čítaného, nie som si istý, čím to je, ale prebúdzali vo mne sentiment a chuť po mnohých rokoch prečítať si niečo od Vonneguta. Doporučujem a ako návnadu pridávam zopár autorových postrehov: „Z nedostatku nových válek v Evropě bylo nutné najít, čím zaměstnat obyvatelstvo, a nic nezaměstnává obyvatelstvo lépe než cítit se v ohrožení.“ „... kdysi podlehl staré francouzské představě o tom, že mladí lidé jisté společenské úrovně jsou způsobilí napsat dříve nebo později román, ba několik románů.“ „... hloupost je mnohem pozoruhodnější než inteligence. Inteligence je omezená ze své podstaty; hloupost nezná hranic ani konce.“ „Ale později, když se jazyk definitivně proměnil v bublající magma blbosti, slovo (fobie) získalo nový rozměr: umožňovalo proměnit nesouhlas a kritiku v záměrně nepřátelský postoj. Zastáncům nějakého názoru to dovolovalo zdůraznit vlastní racionalitu a zároveň poukázat na skutečnost, že ti, kteří zastávají jiné mínění, nepatří do zdravé a harmonické společnosti. ... Trochu jako kdyby zmrzlinář, pyšný na svůj recept, založil rasu milovníků jahodové zmrzliny a osočil z rasismu ty, kterým jahodová zmrzlina nechutná.“ „Komunismus i kapitalismus předvídali čím dál záviděníhodnější budoucnost. Lišily se pouze ve formě. Kapitalismus sliboval štěstí bohatým, ponechávaje chudým naději, že jednoho dne zbohatnou; komunismus sliboval štěstí všem za předpokladu, že zůstanou chudí ještě nějakou dobu.“ „Štěstí jako smysl života byla také myšlenka západní modernity. V dávnějších dobách lidé nepředpokládali, že štěstí by mohlo být z tohoto světa; ba i na onom světě je opatrně nahradili méně hrozivou a věčnější blažeností.“ „... Děti nicméně soudily, že venkoncem vzato měli rodiče pohodlnější život, neboť podstatou totalitarismu je vzít veškeré strasti svých občanů na svá bedra. Přistoupit na totalitní řád snímá z člověka nepohodlí bezradné odpovědnosti. Vyčítaly zkrátka rodičům, že snili o svobodě pro své děti, které by raději žily v otroctví.“ No, a keďže som „kresťanský bojsaboh“, slabé kopnutie pána Ouředníka do členku v podobe ubratia jedného bodu považujem takmer za svoju povinnosť.