Vzpomínky na východoněmecko-československou socialistickou realitu. No future, přesvědčivě popsaná předrevoluční punkerská beznaděj. Po přechodu přes devětaosmdesátý nastaly sice v obou zemích podstatné změny, ale může být tahle generace už konečně spokojená? Autor si všímá hlavně těch neklidných duší, které spokojené jen tak nebudou. Dohasínající punkeři nebo čerstvě zapálení členové antify jsou stále připraveni zneklidňovat „hezký lidi“, jak je v knize nazývá jedna nekompromisní bojovnice. Už potřetí (Alois Nebel a Český ráj) mě autor svým originálním stylem a ostrým, nepřikrášleným pohledem do životů u nás i v blízkém okolí, nechal využít maximum hvězd a vyslal shánět další jeho knihu. 95 % (aktuálně 497 hodnotících s průměrem 88 %).

"Vzpomínky jsou kaše, někdy řídká, jindy hustá. Nikdy ne celé věty, ale jen poztrácená písmena na dně talíře, kde nakonec číhá vždycky jen vlastní rozsypaný a překvapený obličej." To je moje první knížka od Rudiše a těší mě, že se mi dostala do ruky. Melancholické vzpomínky na mládí, plného vzpoury, deziluze, naděje, prášku proti smrti, hezkých lidí, punku, holek a toluenu. Taky mě donutila vzpomínat. str.187 "Pěkně zkurvená doba." "Ale stejně bych ji chtěla zažít. Bylo tam podle mě nějaký napětí, nějaký jasně definovaný nebezpečí. A taky dobrodružství. A moh si emigrovat." "Jo jasně, to tedy bylo úplně snadný." "Nebo si aspoň moh snít o emigraci." Ole natáhnul a pomyslel si, zase ty její holčičí sny, to nikdy neskončí. "Moh jsi o něčem pořádným snít." "A o čem jako?" "O všem. S kapitalismem veškerý sny skončily. Kapitalismus je jen tvrdá realita, jen výkon, boj. A taky tam podle mě aspoň byla nějaká naděje, že to skončí, že se to zlepší, že se něco změní. Ne jak teď." "Bylo tam hovno. A byla to depka." "A teď je jako co? Taky depka. Stejně jde všechno do hajzlu. Po kapitalismu už nic nepřijde. Leda čínskej komunistickej kapitalismus."