Včera jsem knihu dočetla, stále mi leží v hlavě a přemýšlím, jak stručně se ze svých pocitů vypsat, těch dojmů je moc...Knížka je krásná, ale je v ní tolik bolesti, nespravedlnosti, bídy, tolik smutku a slz. Ale je to také příběh o lidské statečnosti, síle, lásce a empatii k těm slabým a bídným. O Pojízdných koňských knihovnách jsem poprvé četla v knize Jojo Moyes (Jako hvězdy v temné noci) a i tento příběh se odehrává ve stejné době, kdy statečné ženy rozvážely lidem do zapadlých koutů Apalačských hor knihy, aby pomáhaly šířit vzdělání mezi těmi nejchudšími.19letá Cussy Mary se navíc potýká s předsudky a nepochopením pro svoji jinakost - modrou barvu kůže... Silný příběh, zasloužil by si i více hvězd, doporučuji nevynechat autorčin doslov.

PRO MĚ - KNIHA ROKU :-) Než jsem se dozvěděla o této knize, nevěděla jsem o existenci modrých lidí. Připadá mi to úžasné :-) Příběh Cussy Mary (Modřenky) je moc dojemný. Hodně lidí opovrhovalo její barvou, stejně tak jako v případě černochů. Nadávali jí, všude měli cedulky "JEN PRO BÍLÉ", nechtěli jí mezi sebou. Modřenka pracovala jako pojízdná knihovnice, na svérázné mule rozvážela knihy v horách. Moc se mi líbilo nadšení jejích čtenářů, vždy, když ji uviděli :-) Líbila se mi výstřižková kniha, do které psala a vlepovala rady, návody, obrázky od dalších lidí. Líbilo se mi, že i když k ní se lidi chovali příšerně, ona druhým pomáhala, rozdělila se o jídlo s dětmi, sehnala léky. Fandila jsem zájmu jistého mladého muže :-) Lidská krutost, hloupost a nevědomost někdy nezná mezí, ale Modřenka se nevzdala, moc jsem jí obdivovala a přála jí lepší život. Rozhodně doporučuji.