Je znát, že jde často jen o fragmenty a črty, které mají do ideální formy občas daleko. Texty spojuje legendární imaginární postava Kiliána, Topolova alter ega, buřiče, opilce, milovníka žen a sametového ohbí a zároveň citlivou duši, který shon a cynismus a hrůzu dnešní doby nedokázal unést a propadl se do spirály sebedestrukce a zmaru. Topolova poetika oslovuje, dojímá, rozesmívá. Škoda, že neměl autor více času a své dílo nedokončil. Buďme ale rádi i za toto.

Drsný, silný, osobitý, vytříbený. Topol je h(H)rabě devadesátek. Pocity jako žiletky, zuhelnatělé Já osobního alter ega, okamžiky šlehající nad hrobem, jámy a vítr, rytmus a krev...