„Kterým směrem se bude otáčet slunečnice obklopená milióny sluncí?” S Ginsbergem jsem se seznámil (jak asi většina lidí) skrz jeho „Kvílení”, jehož milování vypovídá o možná i malé, ale každopádně přítomné šílenosti čtenáře. Však byl jsem velmi připraven se prohlásit za šílence, jelikož mi „Kvílení” přišlo příliš lahodně roztěkané na to, abych jej nemiloval a často jsem se ke Ginsbergovi, vřeštícího „molochu!” vracel. Byl jsem tudíž velmi natěšen na „Kadiš” a mohu říct, že jsem velmi spokojen, však z poněkud odlišných důvodů, než jaké jsem očekával. „Autem se nedá zajet do hrobu hlubokého šest stop přestože vesmír je mauzoleum dost veliké aby se do něho vešlo cokoli vesmír je hřbitov a já tady po něm chodím osamělý s vědomím že Apollinaire byl v téže ulici před padesáti lety jeho šílenství je skoro na dosah ruky... “ Ginsber je v „Kadiši” stále stejným, nespoutaným sprosťákem, jakým byl i v „Kvílení”. Ale přesto se mi zdá, že je „Kadiš” dílo více vyspělého autora. Některé pasáže, především pak ty, které pojednávají o jeho matce, jsou opravdu srdceryvné, plné pocitů, které jsem málokdy u Ginsberga zažil. Obecně mi přišlo, že je „Kadiš” ještě daleko osobnějši sbírka, něž „Kvílení”. Dostal jsem tudíž svou očekávanou šílenou básnickou sbírku, avšak zároveň mnohem víc. A je sice pravda, že jsem v „Kadiši” nenašel žádnou báseň, která by mne již napoprvé tak hluboce zaujala, jako například již zmiňována druhá část básně „Kvílení”, a některé básně nejsou tak dobré, jako jiné, přesto byl však byl můj obecný vjem „Kadiše” více než kladný. Co dodat? „Tuhle báseň dopíšu v příštím životě.”

výborná sbirka poezie pro všechny milovníky beatnické generace povinost nejen přečíst ale i vlastnit. Allen Ginsberg od překrásne basně kadiš věnované své zemřele matce až po další skvěle psychedelické básně psané pod vlivem ruznych omamných látkách skvěle navázal na svoji taky skvělou sbírku kvílení.