Pokud by chtěl někdo nahlédnout do života v Sýrii před válkou, nabízí tento grafický román nejlepší možnost. Je totiž pravdivý a nekorektní až na dřeň. Každý má nějaké tajemství, o které by se nerad dělil s veřejností. Riad Sattouf nám je všechny nabídne na orientálním podnosu. I ta nejčernější. Nikoho z vlastní rodiny nešetří, sebe samozřejmě také ne. S gustem vypráví, jak rád ponižoval a urážel svého roztomilého mladšího bratra. Dozvíme se všechno, i jak ho otec nutil lhát a přetvařovat se. Sám jeho otec jako profesor na univerzitě nadržuje vysoce postaveným, aby z nich měl prospěch. Ostatní příbuzní vesměs mentalitou uvízli hluboko ve středověku. Autorův otec se zmítá někde uprostřed a podle potřeby přeskakuje na jednu nebo druhou stranu, i když se stane, že někdy to psychicky nevydrží a zhroutí se. Všudypřítomné je násilí, pohrdání židy a samozřejmě také ženami. A to i ženami samotnými... Autor bez příkras popisuje i život ve Francii (fuj, to zacházení s koťaty), který ale i tak vychází nesrovnatelně lépe. V Lidových novinách se v recenzi na tuto knihu píše, že kdo chce najít důkaz o neslučitelnosti určitých kultur, tady je. https://www.lidovky.cz/kultura/recenze-riad-sattouf-o-arabech-bez-predsudku.A170714_104011_ln_kultura_jto

Třetí díl pokračuje ve vysoko nastavené laťce. Postavy se čím dál víc profilují. Matka začíná být sebevědomější (či jí dochází trpělivost), otec se čím dál víc přiklání na stranu své konzervativní rodiny, a čím více padají jeho iluze o dokonalém arabském světě, tím více nekriticky je začíná přijímat, a zároveň se více zapojuje do tamních zvyklostí, jako je všudypřítomná korupce a klientelismus. Už rezignuje na ideály, ale sází jen na známosti. Je patrné, že vývoj vztahu obou manželů začne nabírat nové rozměry. Rijád už se "otrkal" a stále víc se z něj "stává Arab", byť pořád trochu s vlivem své matky evropanky. Moc zajímavou částí bylo francouzské období jeho školní docházky, kdy je konfrontováno autoritářské, zpolitizované a náboženské školství v Sýrii s mnohem měkčí realitou Francie, kde se najednou Rijád cítí nesvůj, a reaguje dle naučených vzorců. Na druhou stranu, snad aby se čtenář trochu probral z iluzí, je tu po syrském zvířecím utrpení francouzská pasáž s koťátky a psy, kde bude čtenář, který čeká konfrontační ukázku útlocitné evropské mazlíčkoidní reality dost zklamán. Inu, i tak to tu chodilo (a leckde chodí). V závěru má příběh už dost solidní grády, a další díl budu čekat s velkou netrpělivostí. Jsem zvědav, na kolik dílů autor své dílo natáhne, jelikož do původně zamýšlené pentalogie to dle svých slov nemá šanci vtěsnat. Jen tak dál!