Povídky mne zaujaly od prvních stran. Jedná se o velmi upřímný a ničím nezkrášlovaný vhled do mysli a pocitů dnešních mladé generace (tzv. mileniálů), kteří stejně jako všichni ostatní jen hledají lásku a porozumění. Přestože hlavní postavy jednotlivých povídek nejsou nijak propojeni, mají všechny jedno společné. Spojuje je společenská nevšednost, která různým způsobem nenaplňuje očekávání okolí. Protagonisté se tak neustále snaží najít si na tomto světě místo a pochopit nejen sebe, ale i své okolí. Jejich odlišnost jim však v jejich dosažení brání, potýkají se s nejistotou a samotou a často zůstávají nepochopeni. Moc se mi líbilo, že hlavní postavy jsou popsány zcela obyčejně, bez důrazu na jejich jinakost oproti našim zaběhlým stereotypům, přestože by je šiřší společnost označila za jiné či divné.

Jednorožci jsou unikátní kniha o unikátních lidech. Moc se mi líbil autorčin nápad poskládat knihu z povídek o jednotlivých jednorožcích, kteří do společnosti až tak nezapadají a něčím se vymykají. Věrně zachycuje to, co to znamená být jiný než většina společnosti, jaké překážky musí překonávat, jaké to je jednoduše nezapadat a že na tom není rozhodně nic špatného, ba naopak. Zároveň tuto myšlenku hezky doplňovalo to, že se jednotlivé příběhy neodehrávaly pouze na Slovensku, ale i v jiných koutech planety. Měla jsem ale trochu problém s tím, že se mi vyprávění zdálo takové ploché. Dost mi chyběly popisy emocí nebo takové popisy, abych se do knihy dokázala více vžít. Takhle jsem si příběhy přečetla, ale nedokázala jsem se do nich tolik vžít. Jinak je autorčin styl psaní ale poutavý a povídky se mi četly rychle a lehce. Navíc je kniha i dost plná humoru. Jednorožci je důležitá kniha povídek s vynikající myšlenkou a poselstvím, bohužel mně tolik nesedla. Ale přesto doporučuju!