Od začátku jsem věděl, že tato kniha je zamýšlena pro širší veřejnost a koncipována spíše populárně (i sám autor to nastínil), což vůbec nemusí bránit kvalitnímu zpracování, zde jsem bylo ale v mnohém zklamán. Z textu samotného jde vycítit, že pro autora je problematika architektury počátku 20. století pouhým koníčkem, a také to, že jeho akademické působení tkví hlavně v historii literatury. Pasáže plné vytříbených jazykových obratů tak střídají popisy architektonických dispozic (často s kresbou té které stavby o několik stran dále, takže čtenář musí neustále hledat, aby se alespoň trochu zorientoval), a naprosto chaotická grafická úprava finálně pohřbívá snahu o systematičnost celého díla. Na druhou stranu příjemně působily medailonky různých osobností, vesměs stavebníků, jako doplnění kontextu. Také ilustrace Davida Vávry jsou provedené velmi kvalitně, bohužel často naprosto utopené natisknutím přes vazbu, navíc ona měnící se poloha v textu dost ničí jejich skvělý potenciál. Kniha Fenomén Jan Kotěra má tedy, dle mého, do vylíčení fenomenálnosti architektova génia opravdu daleko.