Uff, tak tohle bylo něco. Něco strašně nudného. Dlouho jsem neviděla tak krutě zavražděný potenciál, slabě sebou poškubávající na zemi, zatímco na něm leží několik desítek kilo všeho, co z téhle knihy dělá nudnou a zmatenou podívanou. Jo a insta love, ta tam je taky (co taky čekat od "krásného mechanika s tragickou minulostí", že jo). Takže. Jak už anotace napovídá, existují lidé, kteří dokážou tvořit světy, které předtím neexistovaly. Světy, které podléhají "základnímu nastavení" od skriptologa, který tento svět napsal do spešl knihy. Víceméně je to něco jako ajťák, který naprogramoval virtuální realitu. Akorát ve steampunkovém obleku, pomocí starého dobrého inkoustu, papíru a tou odlišností, že ty světy začnou skutečně existovat. A jednomu maníkovi se podařilo vytvořit sentientní bytosti, opravdové lidi, kteří existují v dalším světě. Zní to pořád super, že? Problém je, že hlavní hrdinka je arogantní slečinka s nosánkem nahoru, která pohrdá skutečným světem a doprovázet ji na celé cestě je vcelku utrpení. Samozřejmě ve chvíli, kdy se na scéně objeví ten krásný mechanik, jehož svaly se napínají pod tričkem, zatímco hrdinně skrývá svou bolest za humornou maskou, už všichni vědí, že tady v budoucnu padne pár pusinek, protože prostě k sobě budou přitahováni. Rozčilovaly mě dvě věci. Za prvé, tyto nadaní lidé (skriptologové, alchymisti a mechanikové) se v knize označují jako "šílenci". To prostě rve oči. Za druhé, Elsin vztah vůči její matce? Jako by neexistoval. Téměř neustále byla označována křestním jménem. Ta Jumi. Unesli Jumi. Jumi, Jumi, Jumi. Možná to přijde mně, ale máma je prostě máma, ne? Neunesou Kateřinu, Pavlínu, Martinu, ale mámu. Už jen tenhle drobný detail ve mě vzbuzoval pocit, že vztahy v knize se vyskytují na bázi teoretické existence, nikoliv na propracované a uvěřitelné vztahové rovině plné citů. Samotný svět a jeho pravidla, včetně možností jsou chabě vysvětlena. Vše je tak nějak nastíněno, ale nedostatečně vysvětleno, takže byly momenty, u kterých jsem si říkala "Wtf co? Jak to?" a celkově pár nelogičností se objeví. Zásadní plot twist se čtenáři sdělí tak nějak suše, asi stejně jako kdyby věta oznamovala, že hlavní hrdina šel nakoupit rohlíky a při cestě zpět.. jo, to ho přejelo auto a přišel o nohu. Ale rohlíky má, takže dobrý. Nějak mě neláká zjistit, co se bude díl dál. Co se stane s hlavními hrdiny. Jsou mi totiž naprosto ukradení a spíš mě víc štvou, než aby mi byli příjemnými společníky v cestě za dobrodružstvím. A nezachránila to ani rádoby rozkošná mini Cthulhu-style potvůrka, která stejně neměla dostatek prostoru, aby si ji někdo oblíbil.

Hezká kniha s krásnou obálkou a velmi zajímavým dějem. Doporučuji