Naštěstí v tomto případě nemusím srovnávat film a knihu. Freemanův průvodce mi totiž dovolil pomalu "vstřebat, zažít, strávit" silný operní zážitek, byť se odehrával v kinosále. Nejsem odbornice na vážnou hudbu, a snad i proto mi kniha, cituji Ditu Hradeckou: "...určená široké veřejnosti a nepředpokládá odborné vzdělání čtenáře..." sedla.

Jsem velkou fanynkou hudby osmnáctého století a také Josefa Myslivečka, přičemž bych ocenila, kdyby se jeho díla hrála víc. Když jsem si hledala na wikipedii podrobnosti o jeho životě, ke svému překvapení jsem zjistila, že o tomto významném českém skladateli tam je pár nicneříkajících vět. Naštěstí jsem padla na tuto knihu a okamžitě si ji zakoupila. Ačkoli se jedná o literaturu faktu, četla se jako detektivka. Poskytuje skvělý vhled nejen do autorova života, a to historické prameny jsou neúplné, ale i rozbor jeho díla a na konci je krátký medailonek souvisejících skladatelů. Mě osobně nejvíc zaujaly příhody, jak po smrti Myslivečkova otce, velmi zámožného muže, zůstala celá rodina v nouzi, protože matka (žena) nesměla dědit. A potom ta, jak si Mysliveček došlápl na lichváře a porazil ho. Věcné, zábavné, korektní. Vřele doporučuji.