Úžasných prvních 110 stran. Pak přišly pro mě méně zajímavé kapitoly, zabývající se příliš historií bádání a staršími hypotézami. Ty odbočky od hlavního tématu byly dlouhé a jen mírně zajímavé, výjimkou byly přesahy do umění - ty se mi líbily. Obrázků není mnoho, ale velmi dobře splňují svůj účel, a to bez zbytečného plýtvání papírem. Od poloviny (cca dvousté stránky), kdy se text vrací více k tématu vesmíru a hyperprostoru (vyjma úplného závěru) byla kniha zase parádní. Kniha určitě stojí za přečtení, ale kvůli druhé čtvrtině (str. 110-201) dávám o hvězdičku méně.

Fyzika a popularizátora Michio Kaku som mal po predošlých skúsenostiach zaradeného skôr v kolónke sci-fi literatúry, avšak len dovtedy, ako som siahol po jeho knihe Hyperprostor, ktorá dlhší čas driemala v mojej knižnici ... už po prečítaní prvých 100 strán som musel tohto autora rehabilitovať a vrátiť späť do kolónky veda. Veľmi pútavo rozbehol rozprávanie o dimenzionalite priestoru (a času). Napríklad: netušil som, že Pytagorova veta neplatí len pre dvojrozmerný trojuholník, ale platí i v troch a viac rozmeroch ! Veľmi pekne načrtol základy Riemannovej geometrie, geometrie zakrivených plôch a priestorov, kde neplatia jednoduché Euklidove pravidlá, zrozumiteľne približuje, čo je to metrický tenzor, od ktorého nie je ďaleko k Einsteinovej všeobecnej relativite ... a pritom toto všetko je vďaka názorným príkladom a obrázkom plne zrozumiteľné i (matematicky) nevzdelanému laikovi.